Nad nádražím a nad vesnicí Dobrotín hřmí mohutný chraplavý hlas. Staniční rozhlas hlásí: "Padesát dva sedm čtverko jeď! Máš to postavený. Sakra jeď, všecko stojí!“ Chraplavý hlas se nese až do dva kilometry vzdálené vesnice. Mohutnost sluchového vjemu je znásobena škrabáním na mikrofon. Celá kulisa se podobá blížící se bouřce. Obecní zastupitelstvo bombarduje vedení stanice. Vše marno.
Zvuky vyluzuje výpravčí Josef Vrána. Tento malý pán nosí velký mantl, velikou čepici a aktovku, která tvoří třetinu jeho postavy. Jinak je to dobrotisko. Malá postava jej v mnoha ohledech limituje. Když zemřel traťový hradlař Adolf Kaut, vyhnal náčelník Pospíšek železničáře do krematoria v uniformách. Ceremoniář pak postavil z každé strany rakve tři zaměstnance. Musel pečlivě vybírat, aby na obou stranách stáli lidé patřičně vysocí. Pan Vrána zůstal sedět v obřadní síni. Na druhé straně by totiž musel stát Jiří Krytinář. Malý železničář pak komentoval vzniklou situaci: "Nevím hoši, který z vás byl u té rakve nejvyšší, já jsem ale určitě nejmenší!“ Výpravčí Josef Vrána je kromě jiného vášnivým fotbalovým fandou.
Toho parného léta byla na jednom zhlaví instalována dřevěná bouda s malým okénkem. Obsluhovaly se odtud místně stavěné výměny na místní vlečku. Každý výpravčí sem chodil rád. Byl to šolich, klid a pohoda. Jedinou závadou byla spousta much a jiného odporného hmyzu. Toho dne nastoupil na denní směnu Frantík Rendl a vyhlásil mouchám chemickou válku.
Jako zbraně hromadného ničení byly vybrány tyto prostředky. Dymogam – kouřící tabletky, Formitox, zelené krystaly coby roztok a veliká chlévská mucholapka. Frantík rozpustil krystaly ve vodě za zaplnil roztokem kalíšky na vodové barvy. Mucholapku zavěsil nad stolem, takže se kolébala přímo před obličejem. Mouchy si poletují a netuší blízkost svého strašlivého konce. Zbývá odstartovat celou akci. Blíží se hodina H, čas Č. Slouží výpravčí pan Vrána.
"Pane Josef, potřebuju vypadnout z boudy na půl hodiny. Trávím mouchy,“ oznamuje válečník.
"Jo, Frantíku, běž. Hodinu ti tam nic nepojede,“ konstatuje výpravčí.
Zapálené tablety syčí, služebník zavírá dveře a prchá před boudu na čerstvý vzduch. Usedá na betonový obrubník a mne si ruce. Chemická válka začíná. Osud nenáviděného hmyzu je zpečetěn.
CRRRRRR! CRRRRR!
Neodbytný zvonek dotírá z plynové komory. Dovnitř nelze!
"Vlez mi na záda, přece mám domluvenou pauzu!“ křičí Frantík směrem k boudě.
CRRRRRRR! CRRRRR!
"Sakra, co se děje, ujíždějí snad vozy?“ bleskne hlavou muže před boudou.
Chytá se za nos, otevírá boudu a smrtonosnou mlhou se vrhá k telefonu. Stačí převrhnout kalíšky se zeleným roztokem na vlakovou dokumentaci. Dusí se v kouři a na tváři a ve vlasech má přilepenou mazlavou hmotu plnou muších tělíček.
"Sakra, co se děje!“ vyzvídá rozzloben.
"Ty, Frantíku, jak hráli v neděli vaši kluci fotbal?“
Bojovník proti hmyzu sedí pak znechucen na betonovém obrubníku. Popadá dech a z vlasů odrolovává lepivou hmotu, vylepšenou chycenými mouchami. K umyvadlu daleko a pán bůh vysoko. Lavor s přinesenou vodou je hygienické očisty jen nepatrná náhrada. A tu napadá Frantíka výrok jednoho moudrého pána v televizi.
"Až nastane konec světa a už nebude nic, zbude jenom hmyz!“
