Babi, ty máš chlapa? Když děti lásce nepřejí
Ilustrační foto: ingimage.com

Babi, ty máš chlapa? Když děti lásce nepřejí

3. 5. 2019

To přece ve svém věku nemůže myslet vážně! Musíme si ho pořádně prověřit, co když je to podvodník? Ta ženská si určitě dědu vyhlídla kvůli jeho baráku.

Ten chlap se určitě dozvěděl, že babička má peníze. Když si člověk ve vyšším věku pustí do života nového partnera, dospělé děti a vnoučata to velmi často nechápou a mají obavy.

"V první řadě je dobré si připustit, že i stárnoucí osamělý rodič je běžný obratlovec s běžnými potřebami včetně potřeby blízkého emočního vztahu.“ Tuto větu vyslovil psycholog Petr Šmolka a možná by si ji měli zafixovat ve svých hlavách všichni lidé, kteří mají v rodině nebo ve své blízkosti někoho, kdo ve vyšším věku hledá nebo našel nový vztah. Skutečnost je totiž taková, že mladí lidé velmi často nechápou, proč by si babička nebo dědeček měli hledat nového partnera, ba přímo novou lásku.

„Syn mě pozval na oběd. Bylo mi to divné, protože trval na tom, abych přišla hned nejbližší sobotu. Když jsem řekla, že se mi to nehodí, vyjel na mě: Aha, tak ty už tomu novému chlapovi dáváš přednost před rodinou? Čímž mi došlo, že se nějak dozvěděl, že mám přítele,“ vypráví jednašedesátiletá Eva. Ovdověla před čtyřmi roky. Více než tři roky žila sama, pak se náhodou potkala v obchodním centru se spolužákem z vysoké školy. Dříve si byli blízcí, krátce spolu chodili. Dali se do řeči, Eva cítila, že si i po letech rozumějí. Dotyčný byl rozvedený, žil sám. Domluvili si schůzku, začali se vídat. „Nevím, jestli v tom hrálo roli, že jsme se dříve znali a vždy jsme si rozuměli, ale začalo nám spolu být moc dobře. Nenapadlo mi, že budu ve věku kolem šedesátky něco takového prožívat, ale jsem moc ráda, že vstoupil do mého života. Jenže můj syn to vidí jinak. Na tom společném obědě mi začal vyčítat, že jsem lehkomyslná, že jsem brzy zapomněla na tátu a že je trapné vodit se v mém věku s někým za ručičku. No tak asi nás někdo viděl, že jdeme večer ruku v ruce a synovi to řekl. Připadala jsem si jako by se obrátily role. Jako bych byla malá holka přistižená při randění a syn můj táta, který mě peskuje. Tak jsem se rozesmála, což syna totálně naštvalo,“ vypráví Eva.

Svého přítele se odmítá vzdát, její vztahy se synem a jeho rodinou ochladly. Říká, že jí to ani není líto. Že jí je spíše líto toho, že syn je tak úzkoprsý a není schopen pochopit, že je ráda, že má někoho, s kým si rozumí. „Místo aby mi to přál, shazuje mě. Doslechla jsem se, že řekl, že se za mě stydí, že si hraju na mladou,“ podotýká.

Mnoho lidí si nedovede představit, že jejich máma či táta vyššího věku potřebuje lásku, intimitu, sex nebo prostě přirozené souznění, povídání si s někým, kdo se mu líbí. Mají pocit, že čím je člověk starší, tím více jsou u něj tyto přirozené pudy potlačeny, ba že přímo vymizely. Přestože je oproti dřívějšku nyní mnohem více běžné, že senioři navazují nové vztahy a vznikají seznamky určené přímo lidem vyššího věku, mnozí mladí to přesto odmítají akceptovat.

„Výsledkem je, že někteří lidé zralého věku se před svými potomky stydí, že si chtějí něco užít nebo přivést si do života nového partnera. Obávají se nepochopení. Ale děti by měli své rodiče pochopit, měly by si uvědomit, že pokud je senior aktivní, je to přece krásné,“ míní terapeutka Jana Tamchynová.

S takovou situací se setkal i třiasedmdesátiletý Bohumil z jednoho malého severomoravského města. Je majitel dvou činžovních domů, v jednom z nich pronajímá přízemí majitelce cukrárny. Rád do ní chodíval, s paní si často povídal. Po čase jejich přátelský vztah přerostl v něco víc. Když se to dozvěděly Bohumilovy dcery, za paní cukrářkou zašly a neomaleně jí sdělily, že si nepřejí, aby se s jejich tátou scházela, protože vědí, že jí jde jen o jeho majetek. „Urazily mě. Je to moje přítelkyně, o které vím, že je jí rozhodně jedno, že mám dva baráky. Nic po mě nechce, uživí se velmi dobře svým podnikáním. Je to statečná žena, která žije dlouho sama a sama vychovala tři děti. Je obdivuhodná, samostatná. Stydím se za své dcery, že jí byly schopny takto urazit,“ říká Bohumil.

Psychlogové se shodují v tom, že obavy lidí z toho, že se jejich rodiče senioři zamilovali, často pramení z obav o dědictví. Prostě přemýšlejí nad tím, jestli nový partner jejich mámy či táty, babičky či dědy, není ve skutečnosti podvodník či jiný lump. Mnohdy mají oprávněné obavy, aby jejich blízcí někomu takzvaně nenaletěli. Na druhé straně se takto odmítavě stavějí k novým partnerům seniorů mladší rodinní příslušníci i v případech, kdy je všem naprosto jasné, že dotyčný senior nic moc nemá, že majetek v tomto vztahu roli nehraje. To pak dospělé děti či vnoučata argumentují tím, že je nevhodné, aby si lidé vysokého věku dávali najevo lásku a podobně. 

„V jednom domově pro seniory jsme měli pána a paní, kteří se do sebe zakoukali. Bylo jim oběma kolem osmdesáti. Úplně pookřáli. Navštěvovali se, sedávali spolu v zahradě, vyrazili si i do divadla. Já jsem jim moc fandila. Pak jsem zjistila, že dcera toho pána žádala vedení domova, abychom ten vztah nějak zarazili. Pán byl svéprávný, v dobré duševní kondici a ta dcera tvrdila, že neví, co činí, že se pomátl, že jinak by přece nemohl tvrdit, že se v osmdesáti zamiloval,“ vypráví Jana Novotná, která při studiu měla praxi v několik domovech pro seniory. Říká, že dcera dotyčného pána byla velmi nepříjemná a dokonce jednou svému tatínkovi nadávala. „Říkala mu něco ve smyslu, že je trapný, že v jeho věku je nechutné mluvit o novém vztahu, o lásce. Přitom sama za tátou jezdila velmi málo, vnoučata se tam neukázala snad vůbec. Byla to taková padesátiletá zapšklá semetrika, zatímco její tatínek byl šarmantní veselý inteligentní osmdesátník, kterému ona asi záviděla, že si ještě dokáže dělat život hezký,“ zamýšlí se.

Někdy jsou obavy lidí o své starší příbuzné oprávněné a pochopitelné. Jindy jde jen a jen o sobeckost, nepochopení, možná někdy i závist. Každopádně jsou tyto situace nyní častější než kdy dříve, protože mnoho lidí vyššího věku si nyní uvědomuje, že život nekončí v šedesáti a vidí kolem sebe případy, kdy lidé v mnohem vyšším věku prožívají nové hezké vztahy. Láska mezi seniory přestává být tabu, píše se o ní v médiích, existují seznamky speciálně pro zralé muže a ženy. Takže vlastně žijeme v době velkého střetu těch, kteří to považují za správné a těch, kteří nedokážou pochopit, že mnozí lidé mají úplně stejné city a potřeby ve třiceti, v padesáti i v sedmdesáti. Zpravidla je největší potíž v tom, že když lidé čtou o lásce seniorů v časopise, říkají, že je to fajn téma. Když jim pak ale sedmdesátiletá máma představí svého nového přítele, jsou v šoku.

vztahy a sex
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ellen Z. Matějová
Myslím, že je to dost o výchově v rodině. Když rodiče kontrolují své děti ještě i v jejich dospělosti, děti se pak k nim, když jsou staří, chovají stejně - jako k nedospělým dětem. Někdy jsou děti sobecké a jde jim o dědictví, ale i tady hraje roli, jaké postoje si osvojily v rodině. Děti by si měly uvědomit, že ani na dědictví by neměly mít automaticky nárok. Je každého věc, co před smrtí udělá se svým majetkem a komu ho dá nebo za co ho utratí. Člověk žije svůj vlastní život do vysokého věku (a pokud je toho po zdravotní stránce schopen, tak až do smrti), a měl by si ho užívat, a ne někde v ústraní živořit, jak si někteří mladší myslí (oni mladí mají celkově dost zkreslené představy o tom, jak to chodí ve vyšším věku). Mám už krátce před důchodem, ale své dost brzy ovdovělé matce bych nikdy nebránila, aby žila s kým chce a kde chce. I já mám přítele, se kterým si velmi dobře rozumím, se kterým spolu sdílíme své zájmy, máme se rádi, zasmějeme se, a máme spolu krásný vztah, jaký ani jeden z nás za celý život nezažil. Užíváme si svoji "novou" lásku a radujeme se ze života, a oba jsme tím velmi obohatili svůj život a omládli minimálně o deset let! A nikoho z mé ani z jeho rodiny by nikdy nenapadlo nám náš vztah vyčítat! Přece je normální, že člověk chce pro své blízké, které má rád, aby byli šťastní a spokojení, tak proč by jim v tom měli bránit? Pokud jsou staří lidé schopni sami se rozhodovat a nejsou nějak duševně nemocní, není důvod, aby se jim děti pletly do soukromí a do života.
Lenka Kočandrlová
Dospělým dětem je houby do toho,co jejich rodiče dělají,pokud se nejedná o nějaké závadné nebo kriminální jednání! My staří nejlépe víme,jak rychle život utíká a když máme volbu,jestli být sami/y nebo si ještě užít přátelství/lásku,tak je to jasné,co si zvolíme! Lépe je člověku se spřízněnou duší,samozřejmě,že nemyslím to,aby někdo bez rozmyslu hned upisoval dědictví "cizí" osobě a na děti se vykašlal.Ovšem je známá věc,že spíše 1 matka vyživí 5 dětí,než 5 dětí přispěje matce/otcovi,kteří jsou už staří a nemohoucí.
Eva Kopecká
Měla jsem milou příbuznou, měla jsem ji moc ráda. Dožila se velmi vysokého věku stejně jako její manžel. Když jí zemřel, začal po ní koukat pán ze sousedství a začali se navštěvovat. Měla jen jednoho potomka v té době právě v předdůchodovém věku s již dospělými dvěma dětmi. Až tolik času na ni asi neměli, aby se tam stavovali denně, ovšem to jim nebránilo, aby o novém vztahu babičky nemluvili posměšně, s despektem. Rozjela jsem se na několikadenní návštěvu. K pánovi jsme došly na kafíčko. Pán sympatický, i nám upekl, doma uklizeno, přivítal mě mile, jako skutečnou příbuznou a o rok dva později mi návštěvu oba oplatili. Myslím, že tenhle vztah, který si příbuzná uhájila, protože není nic špatného si každý den s někým posedět, byl hezkým závěrem jejího života. Pán zemřel dříve, než ona a ji pak čekaly jen nemoci. Moc na ně vzpomínám.
Soňa Prachfeldová
Moji synové mi do mých vztahů nemluvili, neprikazovali. Znám rodiče, kteří slepě poslouchají své potomky a ti je využívají ke svému prospěchu. Takových lidí seniorů je mi líto, nežijí svobodně svůj život. Už to ani neumí a vlastně se stávají závislými na svých potomcích.
Danka Rotyková
Početla jsem si a přemýšlím, jak by případný vztah vnímali moji blízcí. Snad dobře.
Věra Ježková
Hezký, citlivý článek.
Jana Šenbergerová
Tady ani nemusí jít o majetek. Je přece jasné, že nezadaný rodič je mnohem "využitelnější" než ten, který si zařídil nový život s někým jiným. Co bych já byla dala za to, kdybych věděla, že má moje maminka vedle sebe spřízněnou duši. Byla bohužel ze staré školy, kde platí věrnost až za hrob. Zůstala sama a utrápila se. Co si o našem novém vztahu myslí všechny naše děti nevím, ale chovají se k nám hezky.
Věra Halátová
Jak si je vychovali a naučili, myslím ti rodičové ty potomky, tak je mají.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.