V jarním období u mě občas nastává období vnitřního nepokoje. Když mám konečně uděláno to nejnutnější na zahradě, přichází na mě obvykle touha vystoupit alespoň na chvíli ze zajetých kolejí. V realitě to většinou vypadá tak, že svému muži pravidelně nadhazuji, že bych chtěla vyrazit někam na výlet. Tento pocit má pravděpodobně kořeny někde hluboko v mém dětství. Jako dítě jsem žila s rodiči v Pardubicích a každé jaro, pravidelně v období, kdy rozkvetly třešně, vyrážela celá rodina na výlet na Kunětickou horu. Pro ty, kdo to netuší, dodávám, že na úbočí i na úpatí této ojedinělé vyvřeliny skutečně rostou a rozkvétají třešňové stromy již desítky let. Tento rodinný výlet jsem mnohokrát prožila nejen se svými rodiči, ale i s manželem a se svými dětmi, a doufám, že ho někdy zažiji i se svými vnoučaty. Letos na jaře jsem však svého muže překvapila návrhem, že pojedeme na výlet do Pardubic. Vzpomněla jsem si totiž, že mi nedávno tvrdil, že nikdy nebyl v Pardubicích na zámku. Zdálo se mi to dost nepravděpodobné, vždyť za mnou jezdíval do Pardubic více než rok, než jsme se vzali. Že bych svému muži nikdy neukázala ta nejromantičtější místa tohoto města?
Do Pardubic jsme vyrazili vlakem, abychom si trochu užili tu velkorysou seniorskou slevu. Jak je všeobecně známo, Pardubice leží v Polabské nížině a téměř všude kolem je rovina. A tak zámek najdete snadno, protože z té roviny jaksi trochu vyčnívá. Leží těsně vedle historického centra města.
Míříte-li do zámku z historické části města, přijdete nejdříve do tzv. Podhrádku - malé náměstíčko s kašnou obklopené starými domy.
Z Podhrádku vede k jedinému vchodu do areálu zámku most. Dnes už to spíš vypadá jako vyvýšená hrbolatá silnice.
Na místě dnešního zámku stával původně vodní hrad. Proč ne, vody bylo po ruce dost. Nedaleko zámku se vlévá do Labe řeka Chrudimka. Krátce po husitských válkách byl hrad přestavěn (samozřejmě proto, že již nevyhovoval tehdejším požadavkům) a za pánů z Pernštejna zde vzniklo sídlo, které je jakýmsi přechodem mezi hradem a zámkem. Hrad se proměnil na čtyřkřídlý renesanční palác, který byl společně s přilehlými hospodářskými budovami obehnán mohutnou hradbou se střílnami. Hradbu tvoří mohutný hliněný val s nárožními rondely, na které se dalo umístit dělostřelectvo. Zhruba v této podobě najdete pardubický zámek i dnes.
Vstup do zámku
Příkopy jsou i těsně vedle zámku, uvnitř hradeb.
V příkopech kolem zámku dnes není voda, ale řada zajímavých informačních tabulí.
Na zámku si můžete prohlédnout nejen sbírky (např. expozici zbraní či rozsáhlou sbírku skla), ale stojí za to zúčastnit se i některé z komentovaných a historicky zaměřených prohlídek. Můžete se například podívat do nově zpřístupněné Kaple tří králů. Nečekaně však na zámku můžete vidět i věci, které se zámkem přímo nesouvisí. Ve valech zámku (přesněji řečeno v jednom z rondelů) byl v 50. letech minulého století vybudován protiatomový letecký kryt s kapacitou až 120 osob, jehož existence měla být samozřejmě utajena. V době mého mládí o tomto krytu kolovala řada tajemných historek. Dnes je však i tento objekt zpřístupněn veřejnosti.
Pohled na levé křídlo zámku z valů.
Na zámecké valy se ale hlavně chodí na romantické procházky (za mých mladých let se říkalo „korzovat“). Potkáte zde nejen dvojice, ale i celé rodiny s dětmi. Pro každého se zde něco najde. V době, kdy kvetou stromy na valech i v podzámčí, se můžete se kochat pohledem na rozkvetlou krásu. Někoho zase uchvátí pohled na historické jádro Pardubic, které odsud máte jako na dlani. Chcete-li si odpočinout, na rondelech najdete lavičky místy i s piknikovými stolky. Na posledním z rondelů mohou děti pozorovat roztomile skotačící kůzlata. Tatínkové a dědečkové si mohou zase prozkoumat a osahat repliky varhanových děl, která jsou umístěna na valech a míří na jedinou přístupovou cestu k zámku. A hlavně všude pochodují, předvádějí se a občas i křičí krotcí pávi.
Most spojující zámek s vrcholem valů mě jako amatérského fotografa fascinoval. Vidíte ho v několikerém provedení, zepředu i zezadu.
Na této fotografii je dobře vidět výška valů ochraňujících zámek.
Z valů se otevírá pohled i na kurty, kde se hraje Pardubická juniorka. V pozadí architektonicky pozoruhodná budova automatických mlýnů. Fungovaly přes 100 let.
Replika varhanového děla je namířena na jedinou přístupovou cestu k zámku - již zmiňovaný most.
Pohled z valů na historickou část města. V popředí kostel sv. Bartoloměje, vlevo za ním věž Zelené brány.
Pávi jsou všude. Spí ve stínu, rozvalují se na sluníčku, pochodují po valech, perou se o kousky rohlíků. A jen občas vytvoří ze svého ocasu ten typický vějíř.
A po návštěvě zámku stačí jen sejít dolů do podzámčí a ocitnete se v nedávno revitalizovaných Tyršových sadech. I tyto sady mají svou historii. Vznikly v místě původního pernštejnského náhonu, který byl sice začátkem 20. století zasypán, ale louky na tomto místě každoročně zaplavovala povodeň. V roce 1931 se ve městě konala celostátní výstava tělovýchovy a sportu a při té příležitosti došlo k přeměně okolí zámku ve výstavní plochu. Vyrostla zde řada funkcionalistických pavilonů a celý prostor i po ukončení výstavy sloužil jako městský park. V době mého dospívání, za dob hlubokého socialismu, se o něm mluvilo jako o Jiřinkových sadech, patrně nebylo žádoucí, aby nesl Tyršovo jméno. Pavilony byly postupně zbořeny a časem park chátral. Před několika lety byl celý park revitalizován, slouží jako oáza pro odpočinek a setkávání lidí v centru města.
Pohled přes hradby do podzámčí.
Na hlavní komunikaci v Tyršových sadech.
Při vstupu do parku vznikla příjemná moderní kavárna s velkou letní terasou a předzahrádkou. A v ní nad šálkem dobré kávy mi můj muž poděkoval za krásný zážitek. Na pardubickém zámku byl opravdu poprvé. I když se nachází zhruba 20 km od našeho bydliště.
Galerie Café
Zdroj informací: wikipedie
