Není omluva jako omluva

Není omluva jako omluva

20. 4. 2019

Možná jste to také zaznamenali. Slovo „promiň“ se stalo běžnou součástí života. Děti již od mala jsou vedeny k tomu, aby se za své sebemenší prohřešky omlouvaly. Zdá se to tak správné. Ale já začala o významu omluvy pochybovat. Mám pocit, že se z ní stálým, často bezduchým používáním, stalo devalvované slovo. Nemám na mysli „promiň“, když omylem někomu šlápnu na nohu. Mám na mysli pochybení, kterým jsem někomu způsobila újmu na duši. Když neodhadnu nebo přeženu svoji ironickou poznámku. Když se arogantně zachovám k někomu, kdo si moji aroganci nezaslouží. Když svým neuváženým činem způsobím problém. To se slovo „promiň“ stává prázdným gestem. Nemám ráda ani omluvné kytice, drahé dary a podobné úlitby. Je to totiž velice snadné. Místo toho by mělo přijít vysvětlení, proč se tak stalo, kde se stala chyba a jak ji nejlépe napravit. Pojmenovat věci pravými jmény ale stojí velkou sílu a odvahu k sebekritice.

Vezměte si příklad. Manžel uhodí manželku (nebo obráceně). Po uklidnění řekne, promiň, moc se omlouvám. Nikdy neřekne, že je hulvát, který se neumí ovládat a že se musí jít léčit. Pubescent ve škole úmyslně zničí exponát, řekne pardon, zaplatí škodu a vše je zapomenuto. Nikdy nepřijde a neřekne, že se chtěl předvést před svými spolužáky, jaký je borec, ale že je jen obyčejný pitomec, který nic neumí a nemá se čím jiným pochlubit. Novinář (politik) někoho omylem dehonestuje. Omluví se, ale nikdy si nedá práci s tím, proč a jak k tomu došlo a že profesně pochybil, protože není až takový profesionál, jak si o sobě myslel.

Slovo promiň dává často na stejnou úroveň drobné nechtěné zakolísání a závažnou úmyslnou újmu.

Proto nemám ráda omluvy. Bez patřičného vysvětlení jsou to jen prázdná slova a nic neříkající gesta. A jestli nemám pravdu, tak mi to, prosím, promiňte.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
A co takhle moderní "Sorry, vole"?
Ilona Erika Kolář
Samotné promiň není omluva.
Zorka Horká
No Ivano, kdyby mi to někdo řekl, asi bych se zamyslela. Ale né nad omluvou, nad sebou. Ono to jde říct i takhle: "Jsi nemožná" :-(
Danka Rotyková
Někdy to jedno slůvko stačí, jindy by bylo na místě jich pár přidat. Naštěstí kolem sebe v posledních letech nemám moc lidí, kteří mi někdy ublížili. Nějak se mi daří se jim vyhýbat.
ivana kosťunová
"Promiň, ale jsi úplně nemožná" - co tenhle druh omluvy ?
Zorka Horká
Omluva je omluva. Rozhodně slůvko promiň nebo nechtěl/a jsem já osobně nepovažuju za prázdná slova. Když mi např. vnuk zavolá, že na naši domluvu zapomněl. Co by měl dál vysvětlovat? To se přece může stát každému. Mám spíš takový pocit, že autorka tak trošku podezírá.....možná špatná zkušenost ? Ale i to se dá pochopit a v tom případě není co promíjet. Každého formují jiné zážitky, jiné zkušenosti.....
Věra Ježková
„Promiň“ mi zdevalvované nepřipadá. Někdy ho doplním nebo nahradím větami „Nezlob se, Nerada, Nedošlo mi to...“ Kdybych svému příteli chtěla podat vysvětlení, odmítne ho. Sám mě nemlátí, nemá se tedy za co omlouvat. S puberťáky zkušenost nemám, nad novináři se nezamýšlím. Kromě toho neinklinuji k zobecňování. Blanko, není důvod ti cokoli promíjet. Je to tvůj názor.
Hana Nováková
Někdy se něco v životě přihodí, omluva by měla být na místě. Nikdo není dokonalý, a proto je namístě omluvu přijmout, v opačném případě se omluvit. Pak je na vás nebo na druhé straně, jak se se vším vnitřně srovnáte. Život je přeci tak krátký, abychom si ho ničili nesváry. I když někdy bývá namístě odpoustit, ale nezapomínat. Pěkný článek - a na slovo sorry jsem alergická, protože mi to jako opravdová omluva nepřipadá.
Naděžda Špásová
Ahoj Blani, ne, bohužel máš velkou pravdu. Promiň říká naše vnučka, naučila se to moc hezky, chválím jí to, ale vždycky dodám, aby si nejdřív rozmyslela v hlavě, co chce říct a pak se nebude muset nikomu omlouvat. Já jsem, bohužel, ta nepromíjející. Když mi někdo ublíží a pak se omluví, tak má smůlu. Tady mám paměť jako slon. Sice omluvu přijmu, ale vztah je narušen. :-)
ivana kosťunová
Takhle to ale nevnímám. Není to o tom, hýčkat si křivdy, ale o ohleduplnosti, zdvořilosti, empatii vůči jiným. Pak není za co se omlouvat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.