Úvahy o historii školství – 1. Ozvěny pravěku

Borku, zajímavý pohled. Literatury k dějinám pedagogiky jsou tuny. Jen nezačínají v paleolitu. Ze zkoušky jsem kdysi dostala za jedna – pamatuji si to, protože jsem to nečekala. Vědci se zabývají různými, dokonce v praxi využitelnými, aspekty pedagogiky. Já jsem např. řadu let dělala pedagogiku srovnávací, která zahrnuje i reálie příslušných zemí. Naše školství bylo velmi dobré. Bohužel po roce 1989 se zrušila spousta toho, co fungovalo, a snad ani jeden ministr nevydržel celé funkční období. Kontinuita tedy veškerá žádná, stále dokola se objevuje Amerika.

Líbí, je vidět v jaké profesi jsi dříve působil.

Měli jsme jedno z nejkvalitnějších školství na světě. I moji známí, kteří studovali s Americe jednoznačně se shodli na tom, že když tam byli ve škole, tak tam doslova vynikali. Potvrdil to i můj syn, který byl rok na studijní cestě v Sydny. A to, co se tam učí na střední škole a tady je nebetyčný rozdíl o vysoké ani nemluvě. A kde jsme nyní, třicet let po revoluci, co stálo za něco rozvrtali, zrušili a nejhorší je, že se na ničem, co by nás navrátilo zpět se nemohou domluvit. Každý experimentuje, přijde jiný, zase má jinou vizi, jen co už od revoluce se vše změnilo, chvíli platilo a potom zase něco nového. Jen si vezměte maturity, nebo nižší ročníky. Nechtěla bych už chodit dnes do žádné školy a lituji těch, kteří chodí, nebo chodit budou. A vy jste napsal hezký článek a budu se těšit na další.

Nabídnutá souvislost o dělbě práce mne zaujala. Dovolím si odhadnout, že někde tady budou kořeny "rady starších" - tedy těch, kteří už za mamutem běhat nestíhali ale byli nositeli zkušenností, ty mohli dál předávat, a podíleli se i na rozhodování.