Je popírání věku nutnost nebo nesmysl?

No a co, tak se mi blíží šedesátka a to mi je teprve 57 let. Od narození nedoslýchám a od 2. třídy nosím sluchadlo. Minulý měsíc jsem dostala do každého ucha plně digitalní sluchadlo ( něco zaplatila ZP a něco jsem doplatila) a hodně mě to zjednodušuje život. Nejsem 100% zdravá, ale jsem šťastná, že mám vnoučata, že mám práci, o necelých 9 let staršího manžela, který je na zaslouženém odpočínku, ale na chalupě se nenudí. Prč se řeší věk? Bylo by nespravedlivé vůči naším dětem, kdybychom vypadali jako v mládi. Tak to prostě v životě chodí.

Neviem, k čomu je dobré popierať svoj vek. Každý je taký starý ako sa cíti. Dnešné seniorky majú na výber kopec oblečenia, topánok. Ja sa obliekam dosť pestro . Tričká, nohavice, mikiny. Vyberať si treba to, čo mi sedí. Všetko musí ladiť. Nikdy som nebola za dámu. Ležérna elegancia je to, čo mi sedí. Či ma to robí staršou, alebo mladšou je mi jedno. Hlavne, že sa cítim komfortne. A čo je dôležité, žena čo i staršia, musí voňať čistotou.

Článek se mi líbí a po přečtení všech příspěvků jsem asi jediná, které vlastní stáří vadí. Ne natolik, abych se oblékala a chovala jako žena o mnoho let mladší. Nejsem a nikdy nebudu připravená na chvíle poslední stejně tak jako moji milovaní, kteří mě opustili s touhou žít.

Rozhodně svůj věk nepopírám, jen mě udivuje, jak šíleně rychlé ty roky přibývají. Na druhou stranu díky za ně , značí to, že tu pořád ještě jsme. Jsem babička svých vnoučat, jsem hrdá na to, že vnoučata mám, že mi říkají babí. Ale nejsem babí cizích lidí, tam bych prosila - paní . Nikomu netykam, neoslovuji křestním jménem, pokud si dotyčný sám neřekne.

Vážená paní Komberec Jakubcová to snad jen ve vaší fantazii.

Libi se mi vlozene nazory, stotoznuji se s nimi, jsem nejen babicka ale i dvojnasobna prababicka.

S věkem jsem já osobně v pohodě, nikdy mi nenapadlo se s ním tajit, tedy ani dnes. A pokud svůj věk některá kolegyně skrývala, nic jsem neříkala, i když mi to přišlo k smíchu.

Dámy, věk je jenom číslo. A hrát si má klimakterického diblíka to není moje parketa. Je mi je kolik je. A co? A nebudu si nic nalhávat. To by byla cesta do pekel.....

Hlavně nepopírat sami před sebou, řekla bych. Dokazovat si, jak všechno levou zadní zvládám a přitom působit na okolí jako štvaná zvěř.... :-))

Pravdivý článek a pravdivé názory - nejvíc se mi líbí Jany Šenbergerové.Nějaké lhaní si do kapsy a předstírání věčné mladosti se po čase stává směšné. Stárnout se má důstojně (pokud to jde) a s humorem (pokud to jde). Zanedlouho přijde doba, kdy po nás důchodcích, budou ještě všichni prstíčkem hrabat a prosit, abychom pracovali, neboť dětí se nebude dostávat při dnešním stylu života... :-))