Začněme například knoflíkem

Šikulka. Krásná medvědí holčička.

Ale záda taky bolí, ne že ne :)

Je to prima zábava, když záda nebolí..

Nádhera, takové " věcičky " mám moc ráda.

Moc děkuji, teď už je hezky, tak mě čeká práce na zahrádce, ale paní Šimková, pokud byste chtěla, ráda Vám medvídka zhotovím.

Je to moc hezký koníček.

Ten medvídek je nádherný. Chtěla bych ho mít. I ve svém věku mám ráda roztomilé věci a zvláště proto, že to neumím.

Moje sestra byla a je na ruční práce velmi šikovná, to zdědila asi po babičce, která sice nepletla žádné vzory, ale praktických svetrů nebo rukavic a ponožek mnoho. Akorát, když už byla v pokročilejším věku, se vždy zlobila, když jsme ji upozornily na nějakou chybku nebo když něco zcela nepadlo, a prohlásila: Jak to je, tak to je.... Já jsem si v životě neupletla téměř nic. Ale uměla jsem jednu dobu drhat.

Jsem na tom asi trochu stejně, s pletením a háčkováním jsem začala okolo desátého roku, pak byla éra tašek z umělého lýka, když byly děti malé, tvořila jsem večer u televize, pak na první vnouče, díky zaměstnání přišla taková doba temna, po operaci očí na šedý zákal opět jedu dál.Hodně se mi hodily zásoby příze i knoflíků, ale neodolám a objednám, co se mi líbí, na další tvoření, díky internetu je námětů hodně.Navíc Vlnika má skoro každou středu tzv. cenoskok, tak hlídám, jestli tam není něco, co by se mohlo hodit.

Ruční práce patřily od dětství k mým nejoblíbenějším koníčkům. Jako malá jsem si uschovávala různé knoflíky, korálky, zbytky látek a přízí. Z nich jsem pak vytvářela nejrůznější věci na panenky, později i na sebe. Je pravdou, že díky tehdejšímu nedostatku zboží a kreativitě vznikala originální díla.