Nejraději nakupuji pro svého tříletého vnoučka. Užívám si toho, že je z čeho vybírat, a nadšeně vkládám do koše trička, rozkošné košilky a rifličky. Pravda, ty holčičí věci jsou daleko roztomilejší a já mám cukání, abych na tu pyramidu hadříků něco růžového nepřihodila.
Teď mám příležitost vynahradit si to, o co jsme byly za mého mládí ošizeny. Obchody nebyly zdaleka tak plné, takže se nenakupovalo, ale spíše shánělo, a když jsme my, maminky, chtěly, aby děti chodily pěkně oblékané, plno věcí jsme jim musely ušít nebo uplést. Hračkárny také měly omezený výběr. Vzpomínám, jak složitě jsem sháněla Lego a dnes si můžeme vybrat z takového množství, že nám jde hlava kolem. A Barbínu si moje dcera přála tak zoufale, až mi ji pro ni přivezla kamarádka z ciziny, kam se náhodou na devizový příslib dostala.
Takže teď mám možnost vnoučkův šatník sem tam doplnit a rozplývat se nad těmi vymakanými oblečky. Jako správný budoucí chlap zkoušení svršků a bot nesnáší a tak výběr nechává zcela na mně a zatím, až na jednu kšiltovku, vše prošlo. Ale jednou za čas vezmu vnoučka na nákup s sebou. Musím využít toho, že zatím má chuť ho se mnou absolvovat. Jednou přijde chvíle, kdy na mě, brouček, nebude mít čas. Z důvodů finančních a rovněž výchovných jsme si určili nějaká pravidla a ta dodržujeme. Pokud se blíží narozeniny či svátek, stojany s oblečením vynecháme, měkké dárky u něho totiž tak úplně v kurzu nejsou a jdeme rovnou do hračkárny. To se dokonce přidá i dědeček a zdrží se komentářů typu, že je to ztráta času, utrácení peněz a že nic nepotřebuje. A tak, zatímco já pošilhávám po panenkách a tajně doufám, že časem přibyde do rodiny i nějaká ta holčička, moji kluci se přehrabují ve stavebnicích, autíčkách a pistolkách. Vše si pečlivě prohlíží, zasvěceně debatují o technických záležitostech, člověk nestačí žasnout, jaké znalosti ten mrňous má. A na dědečkovi vidím, že je zase na chvíli malej kluk a nejradši by si nějakou tu hračku koupil také pro sebe. Obtěžkáni balíčky vedeme vnoučka domů. Dědeček zaplatí autíčko na ovládání, nějaký RC VaporizR, prý je to obojživelník, jednu pistoli Nerfku a jako bonus jakousi stolní hru ADC Blackfire Dobble. Já jsem prosadila alespoň plyšového, typicky českého, krtečka. Doslova sladkou tečku za nákupy udělala návštěva cukrárny, kde jsme si dopřáli zmrzlinku.
Doma běží vnouček prvně do koupelny smýt bakterie, jak ho to učí maminka, a dědeček se nemůže nabažit jeho šťastných očí, a tak ho následuje. „Dědečku, já tě mám tááák rád, usmívá se náš chlapeček a jednou ručkou objímá dědova kolena. Druhou má totiž za zády a nenápadně sype do vany prací prášek.