Proč se mě všichni ptají na cestu

Proč se mě všichni ptají na cestu

3. 4. 2019

Je to záhada, kterou už zkoumám desítky let. Sotva jsem dřív vylezla z práce, vyšla z našeho domu nebo dokonce byla někde v cizině, okamžitě se našel někdo, kdo se na mne vrhl s nějakou otázkou, ať mu poradím, kudy se má dát, že hledá to, či ono…a tak je to dosud!

Během let se mi z toho vytvořilo málem trauma. Párkrát se mi totiž stalo, že jsem poslala někoho úplně jinam než chtěl. A tak teď pokaždé, když vyjdu ze dveří, se nejdřív pátravě rozhlédnu, jestli se někde v blízkosti někdo nenachází. Ale mám to marné – vždycky se někdo zjeví zničehožnic jako duch i na dříve prázdném chodníku, nebo kvůli mně přejde z druhé strany a nebo, když už není opravdu nikdo na chodníku, u mne zastaví auto.

Proč, proč se ptají všichni zrovna tebe, nevěřícně kroutí hlavou můj muž. Vždyť ty jsi ráda, že vůbec sama někam trefíš! Proč se nikdo nezeptá nikdy mě, já přece tak rád podávám informace! A má pravdu, on je z nás dvou ten kompetentní, všude byl a všude trefí a navíc rád udílí rady. Asi to bude tím, že vypadáš důvěryhodně, jako kdybys byla nějaká učitelka - uzavřel své přemýšlení. Kdyby ti chudáci tázající se věděli, jak hluboce se ve svém úsudku mýlí! Dřív jsem musela chodit všude o hodinu napřed, abych měla „bloudící rezervu“. Dneska si všechno nejdřív prohlédnu na Googlu v mapě, vkročím do „Street View“, a tak dochází u mne kolikrát k situacím, že jsem leckde dokonce jako správná důchodkyně úplně první!

Ale pro jistotu, prosím, až mne někde potkáte, radši se na žádnou cestu neptejte – nevíte totiž, kam bych vás mohla poslat ! :-))

  

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Jani, taky neustále všude bloudím :-) A když se potřebuji zeptat někoho na cestu, automaticky si vybírám lidičky usměvavé, příjemné a sympatické. Tož asi tak :-)
ivana kosťunová
Jano, ale právě to do dodalo tomu článku šťávu - říká se tomu kouzlo nechtěného !!
Dana Kolářová
Pobavila jsem se.
Jana Hošková
No, tak to jsem celá já...ještě ke všemu když něco řeknu nebo napíšu, vyzní to dvojsmyslně , aniž by to byl můj záměr...Když jsem to sepsala a odbouchla a pak to ještě jednou po sobě přečetla, tak jsem se zděsila, co jsem to zas kecla, protože mi došel ten dvojsmysl. A pak už to nešlo smazat a opravit ! A já přitom místopřísežně prohlašuji, že jsem měla na mysli pouze to, že vás pošlu někam úplně jinam (třeba na druhou stranu) a TAMTO (!!!) jsem tím vůbec, ale vůbec nemyslela !
ivana kosťunová
Já když se ptám na cestu, tak si vždy vyberu inteligentne vypadající starší dámu. Chlap by mě mohl považovat za dotěrnou a mladí většinou nevědí. :))
ivana kosťunová
Opět jsem se pobavila hlavně nad tím závěrem.
Eva Mužíková
Příspěvky, které se tak nějak odlišují čtu moc ráda. Pište dál.
Zuzana Pivcová
Jano, našla jsem opět společné téma, jako bylo cestovní bloudění. Když k nám po listopadu začaly proudit davy turistů ze Západu, převládali zpočátku Němci. Jako němčinářka zvyklá léta mluvit jsem s dorozumíváním neměla problém. Ale kolikrát se stalo, že jsem stála na nástupišti v metru nabo na ulici a turisté se zeptali někoho bezprostředně vedle, který jim to jazykově vysvětlit neuměl. Tak jsem si smutně říkala No, vidíte, a já bych uměla.... To už je dávno. Dnes se mi občas stane, že na mě vyrukuje někdo s něčím napsaným, co hledá. Většinou název hotelu, ulici či čtvrť. Já je zaskočím tím, že na úvod řeknu v NJ či v AJ: Musím si napřed vzít brýle. Pak teprve zkoumám, o co jde. Jednou u mě v blízkosti bydliště na Chodově zastavil cizinec s autem a vychrlil na mě zcela nesrozumitelně nějaký název. Nerozuměla jsem, opakoval, zase nic. Tak jsem jen pokrčila rameny jako neznalec a šla dál. Předjel mě a po chvíli ho vidím, jak na mě gestikuluje a ukazuje mi Domov seniorů. A dává mi najevo, že to tady je, ale já mu to asi schválně nechtěla ukázat. Jenže to i teď vyslovil tak úděsně, že jsem nevěděla, o čem mluví.
Dana Puchalská
A dojdu do té.....dobře?
Jana Kollinová
Článek se i líbí. Obvykle se mě nikdo na cestu nezeptá, a pokud se takový bloud najde, pošlu ho většinou také opačným směrem, a teprve když vidím jak rychle odjíždí, uvědomím si chybu. Nemám ani zbytkové orientační schopnosti. Manžel občas žertoval, že když v Teplicích padne mlha, vydává se mě hledat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.