Proč se mě všichni ptají na cestu

Jani, taky neustále všude bloudím :-) A když se potřebuji zeptat někoho na cestu, automaticky si vybírám lidičky usměvavé, příjemné a sympatické. Tož asi tak :-)

Pobavila jsem se.

No, tak to jsem celá já...ještě ke všemu když něco řeknu nebo napíšu, vyzní to dvojsmyslně , aniž by to byl můj záměr...Když jsem to sepsala a odbouchla a pak to ještě jednou po sobě přečetla, tak jsem se zděsila, co jsem to zas kecla, protože mi došel ten dvojsmysl. A pak už to nešlo smazat a opravit ! A já přitom místopřísežně prohlašuji, že jsem měla na mysli pouze to, že vás pošlu někam úplně jinam (třeba na druhou stranu) a TAMTO (!!!) jsem tím vůbec, ale vůbec nemyslela !

Příspěvky, které se tak nějak odlišují čtu moc ráda. Pište dál.

Jano, našla jsem opět společné téma, jako bylo cestovní bloudění. Když k nám po listopadu začaly proudit davy turistů ze Západu, převládali zpočátku Němci. Jako němčinářka zvyklá léta mluvit jsem s dorozumíváním neměla problém. Ale kolikrát se stalo, že jsem stála na nástupišti v metru nabo na ulici a turisté se zeptali někoho bezprostředně vedle, který jim to jazykově vysvětlit neuměl. Tak jsem si smutně říkala No, vidíte, a já bych uměla.... To už je dávno. Dnes se mi občas stane, že na mě vyrukuje někdo s něčím napsaným, co hledá. Většinou název hotelu, ulici či čtvrť. Já je zaskočím tím, že na úvod řeknu v NJ či v AJ: Musím si napřed vzít brýle. Pak teprve zkoumám, o co jde. Jednou u mě v blízkosti bydliště na Chodově zastavil cizinec s autem a vychrlil na mě zcela nesrozumitelně nějaký název. Nerozuměla jsem, opakoval, zase nic. Tak jsem jen pokrčila rameny jako neznalec a šla dál. Předjel mě a po chvíli ho vidím, jak na mě gestikuluje a ukazuje mi Domov seniorů. A dává mi najevo, že to tady je, ale já mu to asi schválně nechtěla ukázat. Jenže to i teď vyslovil tak úděsně, že jsem nevěděla, o čem mluví.

A dojdu do té.....dobře?

Článek se i líbí. Obvykle se mě nikdo na cestu nezeptá, a pokud se takový bloud najde, pošlu ho většinou také opačným směrem, a teprve když vidím jak rychle odjíždí, uvědomím si chybu. Nemám ani zbytkové orientační schopnosti. Manžel občas žertoval, že když v Teplicích padne mlha, vydává se mě hledat.

Hezký den, mne se sem tam taky někdo zeptá, když vím, poradím, dřív jsem si musela dávat pozor, abych místo do leva neposlala na opačnou stranu, však to znáte, mužští z toho mají legrandu.Když potřebuji já takovouhle pomoc, nejdřív se snažím zorientovat, nasměrovat podle toho, co vidím v dáli,když to nevyjde nebo nejsou ukazatelé, tak volím dotaz procházejícím.Máme rádi pěší turistiku, i starší vnouče učím hledat cestou značky, někdy to ale nevyjde.Vloni chtěl poradit jeden milovník kola , sjel mimo turistické značky, doporučila jsem mu cestu, kde by na ně navázak a o nic nepřišel.Moje snaha byla na nic, pán chtěl jet jen a jen po značkách, tak se asi vrátil tam, kde viděl poslední.

Řekla bych, že proto, že působíte sympaticky, důvěryhodně. Moje maminka to měla taky tak. Zrovna včera jsem se rozhlížela ve Vinoři, koho bych se zeptala. Nesympatického člověka si nevyberete (pokud si vybírat můžete).

Že by k čertu? Tam ale nechci …...