Vyprávění letištní

Věrko, některé lidské náhradní díly jsou zcela jistě kovové. Na letišti se holt jejich vlastníci musí svléknout do naha. A dost možná, že budou ještě podezřívání na pouzdro s drogami v konečníku :-)

Borku, tak to nevím. Třeba je to kov nekovový. Soudím tak z toho, že když mi internistka zjišťuje choroby tím, že mi přikládá na ruce a nohy elektrody a na škále kmitá ručička, musím odložit hodinky a jiné kovy, nikoliv vyndavací zuby, které jsou taky spojeny něčím kovovým. Soňo, souhlasím. Stačily prohlídky na hranicích. Do Endérákova jsme jezdili poměrně často. Zdeni, taky fajn. To člověk asi neuhlídá. :-)

No jo, ale co když má někdo v těle kovový kloub nebo kyčle apb. ?

To jsou stresující pocity. Za dob NDR byly šílené kontroly ze stran německých celníků kdysi mě,prohlížela osobně německá celnice a bylo mi to velmi nepříjemné.

Něco podobného se mi před lety také stalo na Ruzyňském letišti a také na cestě do Sovětského svazu. Nedošlo na štěstí ke svlékání, ale objevily se v kabelce malé nůžky na manikuru. Ty mi byly zabaveny a byly mi vráceny až po přistání v Adleru.

Děkuji za vaše zážitky, komentáře a hvězdičky.

Vloni jsem v Turecku prošla všemi kontrolami, ale po posledním projití rámem jsem byla vyzvána, abych vstoupila do takové té budky, kde si asi důkladně proklepli mé kapsy. Ale když jsem vyndala krabičku tic-taků, bylo taky úsměvno.

Oprava zula. Tablet mi to opravil špatně.

Něco podobného se mi také stalo. Také jsem v rámu na letišti zvonila a přestalo to až když jsem si žula trekové boty.

Věrko, je to hrdina. Viděla jsem něco podobného v kanadské grotesce. Aspoň, že mu nechali spoďáry. :-)