Ilustrační foto: ingimage.com

My to dělali lépe. Proč zkreslujeme minulost?

9. 4. 2019

To špatné z paměti mizí. Nepříjemné zážitky lidé vytěsňují. Ve vzpomínkách zůstává to příjemné, hezké, ale mnohdy zkreslené. Je to jedna z nejčastějších neshod mezi generacemi. Starší lidé totiž velmi často používají věty: My to dělali lépe. Za nás to bylo lepší. Dříve to tady bylo hezčí...

psychika vzpomínky

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(4.7 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Danka Rotyková 9.4.2019 15:29

Já jsem asi narozena na nějaké šťastné planetě. Čím jsem starší, tím jsem spokojenější. Přesně naopak to má moje maminka, po rozhovoru s ní se musím vždy nějak odměnit, naladit se zpět na normál. Takové lidi lituju, ale není jim pomoci. A na dobu minulou si moc dobře pamatuji, proto dovedu ocenit, jak teď můžeme žít.

Věra Ježková 9.4.2019 14:17

Na tzv. vzpomínkový optimismus nevěřím. Protože u mě nefunguje. Co se týká mé minulosti, pamatuji si ji dost reálně a realisticky. Zvlášť tu nehezkou.

Zorka Horká 9.4.2019 13:12

Přiznávám, že v mé paměti špatné zážitky zůstávají. Sice je po celou řadu let překrývají nové, krásné a ještě krásnější, ale ty ošklivé nikam nemizí. Jsem Štír.....

Dana Puchalská 9.4.2019 11:01

To je už kocovina na entou.... Ano někdo si to prostě připustit ani nechce nebo neumí. :-) :-) :-)

Karel Boháček 9.4.2019 10:57

Tak jsem asi divný, já si spíše pamatuji to špatné - sic jsem prý velký optimista.

Mirek Hahn 9.4.2019 10:51

Moc pěkné téma. Jasně, všechno bylo dřív lepší, i kocovina.... A za socíku nebylo tak špatně....., že ? :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Fajnšmekr maminka Kateřina

Maminka s námi pobývala v domácnosti již několik let a jak léta ubíhala, nemívala hlad a nechtěla moc jíst. Přitom jsem denně vyvařovala - dle jejího vzoru, žádné polotovary si k nám cestu nikdy nenašly! Naštěstí jsem zjistila, co na maminku platí.

Taťana Veselá

Panský kočí – kola se mu točí aneb Seriózní a odborná studie řidičů

Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.

Zuzana Zajícová

Moje paní učitelka - šťastná to Maruška

Na začátku své vzpomínky na paní učitelku českého jazyka musím napsat, že jsem ve škole nikdy nebyla šprt. Je to divné, ale kromě spolužačky Jiřinky, která si udělala zemědělku s maturitou, neměl nikdo jiný se spolužáků vyšší vzdělání než výuční list a většina dívek šla v patnácti hned do práce.

Marie Machů

Taneční a můj první polibek

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Ludmila Kučmerčíková,Ing.

Legenda uherskobrodského gymnázia – ředitel prof. Josef Pavel

Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce studentů, stovky vyučujících a desítky ředitelů, kteří vedli tuto proslavenou školu. Každý z posledně jmenovaných zanechal po sobě stopu, někteří z nich doslova nesmazatelnou, na kterou se nedá nikdy zapomenout.

Jaromír Slavíček