Moje energie: Procházky s NW hůlkami

Bolevák jsme obešly s Olinkou při posledním srazu.Máte tam krásné trasy a hlavně kamarádky s kterýma můžeš chodit.Já,jelikož nefotím,tak s hůlkama problém nemám a při trase delší jak 3km ,jich využívám.Chodím každý den,ale většinou sama,tak tobě i ostatním společenství v partě závidím,ale přeji.

Sice na mne kdekdo vejrá, ale já jsem problém překážejících hůlek při focení vyřešila - mám je na šňůře kolem krku, tak akorát pod ruku. Foťák také na krku - pustím hůlky, popadnu foťák. Hůlky nemusím nikde odkládat, ani je už nikdy nezapomenu na Jedlové hoře (měla jsem tehdy štěstí, ještě tam u Schillerova pomníku byly) ;-) .

Jarmilo, jen tak dál!

Hůlkám a chození vůbec zdar!

Moje milá děvčata, moc děkuji za hezká slova, přiznám se, že dnes jsem hůlky nechala doma, bylo moc větrno a pak blíží se termín odevzdání zakázek tak makám.

Jarmilko, chůze je to nejlepší ze cvičení, co pro sebe můžeme učinit a moc si nezhuntovat již křehčí tělo. Já mám hůlky v autě, vozím je sebou, ale při focení mi překážejí. Pokud lezu do strmého kopce, tak si na ně vzpomenu, že by pomohly. Trénuj dál děvče, je to zdravé a člověk si vyčistí hlavu :-)

I já Ti přeju hezké procházky. Já osobně chodím radši bez nich.

Pokud jdu na procházku chodím s hůlkami i fotoaparátem, který mně visí na krku !

Já jsem to s hůlkami ještě nikdy nezkusila, ale to neznamená, že bych byla taková čiperka a běhala jako laň. Je to jen nezvyk. Tobě, Jarmilko, přeji takových pochůzek ještě mnoho. A hlavně s příjemnými lidmi.

Jarmilko, jen tak dál...