Fanouš Hovorka sebou šlahnul na ulici. Bylo to překvapení nejen pro něj samotného, ale i pro kolemjdoucí. Naštěstí se to stalo za přítomnosti synovce, který mobilem přivolal sanitku. ,,Dobře mu tak!“, pomyslilo si mnoho občanů obce Podboří. Fanouš byl totiž znám, že se patnáct let v důchodu nezastavil! Střídal vrátnice, obchody, dělal dokonce počisťovače, neboli metaře! Důvod byl jediný. Neuměl hospodařit a užíval si života plnými doušky. No, a když konečně přišel k penězům, zaplatil svatbu dceři a opatřil ji věnem. Epizodou v jeho životě je splnění svého dávného snu. Být literátem! Za tím účelem mu vydali dvě knihy a on se patřičně zadlužil. Jakožto řeholník umění, odstál si výdaje za obě knihy v prodejně s drahou parfumerií. Postával tak třináct a půl roku. Najednou byl propuštěn. Spolupráci firma rozvázala s celou jeho agenturou.
Nastal rok s dluhem a životem pouze z peněz důchodového zabezpečení. V polovině roku se na obzoru skoro vynořil exekutor! A tu se jako Deus ex machina objevil kamarád, spolužák. Venca Hiršal je mezi spolužáky znám jako boháč a velký chlubílek. Na každém setkání zvěstuje, kolik má peněz a na co už přispěl mladým. Fanouš mu jednou připomněl film Hej Rup. To jak zchudlý milionář Werich leží na posteli na ubytovně a rozjímá o ztrátě majetku. A v tom slyší žebráka, který přepočítává drobné. Nakonec praví: ,, Vy jste finančník detailista!"
"Když jseš takový magnát, půjč mi deset tisíc!“ Venca se projevil jako kamarád a rozptýlil pověst lakomce. Akorát pravil: "Pozítří je máš na účtě a to per huba. Akorát si musíme dát bacha, abychom jeden druhému neumřeli!“
Ke konci roku se stal zázrak. Fanouš si jen tak na počítači vyhledal zkusmo nabídky práce. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, jaký je zájem o pracovní sílu dosud zdravých seniorů. Povedlo se!
Důchodce stával jedenáct hodin v prodejně. Později na vrátnici sloužil čtyřiadvacítky. Na noční směně zvládal kontrolovat čtyři poschodí bez výtahu. Přestal mít chuť k jídlu a spal velice málo. Shodil čtyři kilogramy. Domníval se, že je stále svěží.
Stalo se to najednou. Skoro u domu se pětasedmdesátiletému "Jurovi!¨ podlomila konena! Deset dnů pak v nemocnici zkoumali jeho zdravotní stav. Začali u nohou a skončili u hlavy, když zjistili, že není ještě úplně blbý. Čtyři dny prospal, zřejmě vinou nějakých sedativ, čtyři dny pročetl. Že se jeho zdravotní stav zlepšuje, poznal až tehdy, když mu začala chutnat nemocniční strava!
Najednou se mu všechno zhroutilo. Dluh zůstal, i když se jej podařilo umazat.
Zajímavé je, že obě dcery neměly o dluhu ani ponětí. Celá léta si tatík přivydělával a nemusel šetřit. Byl po celou dobu považován za mohovitého, a to nejen rodinou. Ve vesnici si dal každý dohromady, že železničář má vysoký důchod a patnáct let si přivydělával. Prý má kromě rodinného domku ještě matrace plné bankovek. Objevili se drbny a radílkové. Fanouš je prý po obou infarktech. Jistě naštval hodně lidí, kteří byli usvědčeni ze lži, jakmile se celkem svěží pacient najednou objevil na veřejnosti. Obě dcery se začaly o dědouška starat. Domnívaly se, že je sešlejší, nežli se na jeho věk sluší.
A s přivýdělkem bude konec! Zdraví především! Starší dcera operativně zařídila dopravu obědů z restaurace v sousedním městečku. Jako diabetik bude muset pravidelně jíst, patřičně se šetřit a dodržovat pokyny lékaře. Ale co s tím dluhem? A co s dědouškem, jestli se léty jeho zdravotní stav zhorší? A co se stane, až zchudlý bonviván požádá dcery o pravidelný měsíční příspěvek na živobytí?
Najednou rodinná rada postavila před seniora dilema. Dědouš může prodat rodinný domek a peníze si ponechat! Za tím účelem mu mladší dcerka zařídí penzion v Uherském Hradišti. Tam opatřen vlastním nábytkem a lékařskou péčí dožije v kruhu svých dětí, neboť rodiny obou dcer budou nablízku. Potíž je v tom, že Fanouš Hovorka má po celý život stejnou adresu! Nikdy nežil jinde, nežli ve své rodné vísce.
Najednou se přihlásil manažer z vrátnice, kterou musel pro nemoc Fanouš opustit. Nesmí sloužit noční směny. Konec pracovnho poměru nastal okamžitě. Důchodce netušil, že nedostatek pracovních sil je tak obludný. Na vrátnici nebude za minimální mždu žádný mladý člověk sloužit! Došlo to prý tak daleko, že některé směny musel manažer odsloužit sám!
A tak předevčírem obdržel rekonvalescent Fanouš zajímavou nabídku. Manažer nabízí pouze denní směny jako střídač. Měl by zaskakovat tak desetkrát za měsíc. Služba je to pohodlná. Bylo by to řešení, ale dcerky by to nikdy nepřipustily. Zdraví je jen jedno, i když denní služba je poklidná. Ale aby děcka nemusela živit dědka a splácet jeho dluh, uchýlí se zřejmě rafinovaný důchodce ke lsti. Udělá to jako kdysi herec Hugo Haas, když je propustili z Národního divadla. Chodil prý jako do divadla a předstíral, že je vše jako jindy.! Možná i Fanouš bude dále navštěvovat svoji příjemnou vrátnici na zapřenou!
ilustrační foto: pixabay.com
Na zapřenou
11. 3. 2019
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
František MENDLÍK
16.3.2019 21:52
Netušil jsem, že bude moje povídka brána jako Zpráva o činnosti a článek. Jsem takovou kritikou překvapen. Jestli je tento pán Ičkařem, počkám si na jeho literární dovednosti.
František MENDLÍK
15.3.2019 10:36
Všechny moje povídky jsou pravdivé. Snažím se dívat na věci s humorem, i když je to poněkud zavádějící. Ale já to tak vidím. Jedna moje známá mi kdysi před léty napsala, že moje příběhy by se měly číst v nemocnicích!
František Matoušek
15.3.2019 08:31
Čtivé, humorné, ale má to jednu "vadu" , je to pravdivé. Měl by jste trochu brzdit, Fanouši.
František MENDLÍK
12.3.2019 14:19
Zorko to snad není možné, tvrdit že píši málo. Nechal jsem si z flešky okopírovat všechny své povídky z I.6O. jsou z toho tři a půl knihy a jedna z Pozitivních novin. Nenechal jsem si všechno svázat jen tak. Jsou uloženy v knihovně a těžko se budou házet do popelnice.
Zorka Horká
11.3.2019 17:53
Skvělé :-)) ta zbrojnice na marný boj s časem - to je povedené. Píšeš sice málo(na můj vkus), ale báječně :-))
Dana Puchalská
11.3.2019 17:38
Františku. Ale i sny se můžou splnit. Drsn'ák v říši volavek.... Super. Měj se hezky.
František MENDLÍK
11.3.2019 16:42
Celé moje dílo je v podstatě zveřejněno v tomto profilu. Stačilo by vyjmout všechny povídky z prodejny a napsat scénář. Ale to je všechno sen.
František MENDLÍK
11.3.2019 16:36
Danko krásný scénář by byl i ze vzpomínek ostrahy v prodejně s drahými parfémy. Možná i seriál. Všechny povídky mají pointu i příběh. Dokonce i název. Drsňák v říši voňavek, nebo Ve zbrojnici na marný boj časem.
Dana Puchalská
11.3.2019 14:40
Byl by to dobrý scénář do tv filmu. Titul by mohli dosadit sami. Třeba "Povídka ze života českého penzisty". A mělo by úspěch. Ale teď vážná ráda ŠETŘI SE FRANTIŠKU.
Libuše Křapová
11.3.2019 14:09
Františku, šetřete se. Ono peníze nejsou všechno.Ale vaší touze vydat knihu (i když skoro za každou cenu(, dobře rozumím.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden
Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?