Jak jsem selhala a nestala se frontovou bojovnicí

Jak jsem selhala a nestala se frontovou bojovnicí

10. 3. 2019

Byla jsem požádána dojít do Lidlu pro nějaké věci vnukům. Musíš tam být přesně na sedmou, přikázala mi dcera. Dostavila jsem se těsně před sedmou. Dveře byly ještě zavřené, ale před nimi už srocený dav. Asi si jdou pro svačinu do práce, pomyslela jsem si naivně.

Zařadila jsem se dozadu. Pak se dveře otevřely a vypuklo šílenství. Všichni začali utíkat k druhým dveřím, jako kdyby někde vyhlásili poplach. Tak ti si zřejmě nejdou pro rohlíky! Připomnělo mi to scénu ze zpráv, jak v Americe v období slev se lidi ženou jak stádo bizonů, přední řady padají a dojíždějí ke stojanům s oděvy po břiše. Ostatní používají vozíky jako beranidla, a kdo padne, tak má holt smůlu. Dav ho nemilosrdně převálcuje.

Tak tohle teda rozhodně nemůžu riskovat…znám se, v nejkritičtější chvíli mi lupne v koleni nebo píchne v kotníku a já budu ta, co dojede po břiše! A pak, ta hrůza, až to někdo natočí na telefon a pošle to do Novy!

Taky jsem si v mžiku vybavila období socialismu, když přišly do jedné jediné obuvi v městečku dětské boty. Byly to nervy, jestli se na mě dostanou dvoje, kdyby ne, holky by musely chodit do školky bosy! Tenkrát jsem to ještě uhrála, boty přišly všechny stejného druhu, takže téměř všichni ve školce měli stejné. Dcery pak chodily domů v cizích botách, protože jsme museli vzít zavděk těmi, které tam zbyly – za naše, celkem hezké, jsme obdrželi okopané a větší. Druhý den ráno jsem musela ve školce potupně prohlížet ostatní děti, kdo z nich má boty naše.

Abych ale pokračovala – když jsem dorazila ke kontejnerům, nebyly pro dav lidí vidět. Zato nad nimi už lítalo ve vzduchu spodní prádlo a jiné hadry. Ke kontejnerům nebylo lze se dostat. Pak jsem přece jen uviděla nějakou díru mezi dvěma frontovými bojovnicemi, a tak jsem tou dírou prostrčila ruku a naslepo hrabala v kontejneru, abych aspoň něco vytáhla a neprojevila se jako neschopná babička, která nic nepřinese. Frontové bojovnice zjistily v kontejneru cizí element a vynadaly mi. Stáhla jsem se a řekla si, že tohle teda nemám zapotřebí.

Přišla jsem domů otrávená a s prázdnou. A v noci mě pronásledoval příšerný sen, jak se peru s nějakou ženskou v krámu o kus sejra…

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Pobavila jsem se moc nejen článkem,ale i Vašimi zážitky viz bundu,kterou paní svlékla,že je jí teplo už měl někdo ve vozíku....a jiné humorné okamžiky při davovém šílenství v obchodě.
Alena Vávrová
My tu máme pouze Penny, Lidl a Kik, ale v životě mě tam nikdo neviděl v sedm ráno, natož ve frontě na cokoliv. Také mám na fronty dost otřesné vzpomínky z dětství.
Jana Šenbergerová
Nikdy jsem nic nepotřebovala tak moc, abych o to sváděla bitvy kdekoliv. Nicméně chápu, že mnozí, a je jich čím dál víc, jsou na tom podstatně hůř než já, a proto jim to stojí za to. Nepochybně jsou mezi nimi i hamouni a frontoví bojovníci, kteří se takto udržují ve formě.
Soňa Prachfeldová
Prima, davové šílenství pokračuje pořád, kde je něco zadarmo, nebo hodně levné. nezažila jsem , protože by mě tam nikdo nedostal. Mě stačí, když jdu třeba do Penny pro psí paštiku, protože Milinka baští jen tu Body a báby ryncají košíkama do člověka v úzkých uličkách i u kasy, jsem vždy šťastná, že vypadnu :-)
Jana Hošková
Děkuji vám za ocenění, některé mé hrůzné zážitky se s odstupem času jeví dokonce i směšně. A já radši píšu něco směšného, protože jsme denně bombardováni ze všech stran jen samými hrůzami...
Libor Farský
Bezva, tleskám. Já jsem se frontoval jedině před knihkupectvím za socialismu vždy ve čtvrtek - když mělo být nové zboží. Tam to bylo bez nákupních vozíků -( to beranidlo mě moc pobavilo).
Zdenka Žichovská
Dobré ráno, Jano pobavila jste mě a ta poslední věta mě rozesmála tak, že to muselo být slyšet i u sousedů. V Lidlu také nakupuji, ale nikdy tak brzy ráno, asi proto jsem tam takové "šílenství" nezažila.
Antonín Nebuželský
Že by? :-)
Zdenka Jírová
Fronty jsem vždy nenáviděla a patrně to mám zafixováno z dětství. Když mi byly 2 roky, rodiče se museli přestěhovat , protože sedláka, kde pracoval otec, po válce zavřeli za kolaboraci a tak si šel hledat práci do pohraničí. V těchto poválečných létech byly potravinové lístky a zboží malounko. Před každým krámem velká fronta. Mě maminka musela držet na ruce, protože by mne lidi ušlapali. Já jsem z toho množství lidí měla strach, tak jsem brečela a křičela : " Oni mne mačkají!" a to mi vydrželo celou dobu. Několikrát se stalo, že dav nevydržel mé řvaní a pustili maminku k pultu. Protože se fronty konaly před každým krámem, tak jsem řvala všude. Dokonce volali na maminku, že si mne půjčuje a štípe mne, abych řvala a oni jí postil napřed. Asi to bylo hrozné pro obě strany. Nepříjemný pocit z fronty mám dodnes a za komunistů.když byla fronta na maso, tak byl k obědu filet nebo kuře, to nebývalo tak žádoucí.A do davu kvůli nějaké slevě v supermarketu bych nešla ani kdyby mne prosili.
Dana Puchalská
Že se ještě vracím k tématu výprodej. Před lety v Praze na Skalce otevírali nové Tesco. A lid se tam rval o televize tak, že vedoucí opustil prodejní plochu a schoval se do kanclu. Musela tam přijet i policie. Jezdila jsem okolo busem. Myslela jsem že začal KONEC SVĚTA.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.