Jak jsem selhala a nestala se frontovou bojovnicí

Pobavila jsem se moc nejen článkem,ale i Vašimi zážitky viz bundu,kterou paní svlékla,že je jí teplo už měl někdo ve vozíku....a jiné humorné okamžiky při davovém šílenství v obchodě.

My tu máme pouze Penny, Lidl a Kik, ale v životě mě tam nikdo neviděl v sedm ráno, natož ve frontě na cokoliv. Také mám na fronty dost otřesné vzpomínky z dětství.

Nikdy jsem nic nepotřebovala tak moc, abych o to sváděla bitvy kdekoliv. Nicméně chápu, že mnozí, a je jich čím dál víc, jsou na tom podstatně hůř než já, a proto jim to stojí za to. Nepochybně jsou mezi nimi i hamouni a frontoví bojovníci, kteří se takto udržují ve formě.

Prima, davové šílenství pokračuje pořád, kde je něco zadarmo, nebo hodně levné. nezažila jsem , protože by mě tam nikdo nedostal. Mě stačí, když jdu třeba do Penny pro psí paštiku, protože Milinka baští jen tu Body a báby ryncají košíkama do člověka v úzkých uličkách i u kasy, jsem vždy šťastná, že vypadnu :-)

Děkuji vám za ocenění, některé mé hrůzné zážitky se s odstupem času jeví dokonce i směšně. A já radši píšu něco směšného, protože jsme denně bombardováni ze všech stran jen samými hrůzami...

Bezva, tleskám. Já jsem se frontoval jedině před knihkupectvím za socialismu vždy ve čtvrtek - když mělo být nové zboží. Tam to bylo bez nákupních vozíků -( to beranidlo mě moc pobavilo).

Dobré ráno, Jano pobavila jste mě a ta poslední věta mě rozesmála tak, že to muselo být slyšet i u sousedů. V Lidlu také nakupuji, ale nikdy tak brzy ráno, asi proto jsem tam takové "šílenství" nezažila.

Že by? :-)

Fronty jsem vždy nenáviděla a patrně to mám zafixováno z dětství. Když mi byly 2 roky, rodiče se museli přestěhovat , protože sedláka, kde pracoval otec, po válce zavřeli za kolaboraci a tak si šel hledat práci do pohraničí. V těchto poválečných létech byly potravinové lístky a zboží malounko. Před každým krámem velká fronta. Mě maminka musela držet na ruce, protože by mne lidi ušlapali. Já jsem z toho množství lidí měla strach, tak jsem brečela a křičela : " Oni mne mačkají!" a to mi vydrželo celou dobu. Několikrát se stalo, že dav nevydržel mé řvaní a pustili maminku k pultu. Protože se fronty konaly před každým krámem, tak jsem řvala všude. Dokonce volali na maminku, že si mne půjčuje a štípe mne, abych řvala a oni jí postil napřed. Asi to bylo hrozné pro obě strany. Nepříjemný pocit z fronty mám dodnes a za komunistů.když byla fronta na maso, tak byl k obědu filet nebo kuře, to nebývalo tak žádoucí.A do davu kvůli nějaké slevě v supermarketu bych nešla ani kdyby mne prosili.

Že se ještě vracím k tématu výprodej. Před lety v Praze na Skalce otevírali nové Tesco. A lid se tam rval o televize tak, že vedoucí opustil prodejní plochu a schoval se do kanclu. Musela tam přijet i policie. Jezdila jsem okolo busem. Myslela jsem že začal KONEC SVĚTA.