Sléz potěší oko, tělo i duši

Na slezy mám vzpomínku z dětství, děda se zasloužil o to, aby v zahradě bylo jak do bříška, tak na okrasu.Když jsem na naší zahradě začínala s bylinkama, tak slez nechyběl.V době minulé má tchýně z ničeho nic nemohla mluvit, jen neznatelně šeptala, v nemocnici si nevěděli rady.Pak ji známá doporučila sléz a naše babi, která dřív dala jen na léky od dr. a mudr., začla pít čaj.Měla nastoupit na ozařování a těsně před tím začla opět normálně mluvit.

Malva neglecta, sléz přehlížený, tak ten si pamatuji. Jako děti jsme jedly jeho malé, kulaté plody, říkaly jsme jim "chlebíčky." Rostl na vesnici u cesty, že je to léčivý, jsem nevěděla.

Mně roste na paloučku růžový a červený. Nádherné silné rostliny, vysoké až dva metry. Jsem na ně pyšná.

Oko potěší. Ale bylinky téměř nepoužívám, ač mi jsou sympatické.

Díky dědečkovi, který poradil sléz na úporný bolavý vřed na bradě, jsem kdysi dávno nemusela podstoupit jeho chirurgické odstranění. Paní doktorka nad výsledkem kroutila nevěřícně hlavou, že měla bylinka takovou léčivou sílu. Nezůstala po něm ani žádná jizva. A navíc je sléz opravdu krásný.

Vím že je to krásná a ještě léčivá rostlina. Už loni v létě jsem o ní psala 2 články. A mimochodem je to nádherná rostlina - ozdoba předzahrádek u chalup a i v městské zahradě vypadá moc pěkně.

Pěkný a inspirující článek, takové mám ráda. Děkuji.