Zákon zachování energie je jeden ze základních fyzikálních zákonů. Konstatuje, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie.
Já v tom mám jasno. Jarní energii musím ukrást z té zimní. A protože fyzice věřím, již od podzimu začínám šetřit. Když se den začíná krátit a tma nastoupí tak kolem sedmnácté hodiny, já usedám v obýváku do rozkládacího křesla. Šetřím každý joul, a tak se mým pohybem stává ten jediný – cesta k lednici. Možná to vypadá, že lenoším, ale pozor! Já ukládám energii. Poctivě ji přeměňuji z mechanické na chemickou. Pro ty z vás, co k vám fyzika nebyla přívětivá, to znamená, že se přestávám hýbat a začínám sádelnatět. A to proto, aby bylo kde brát, až se jaro zeptá. Dřív než jaro se ptá můj manžel. Nevěří svým očím, že má doma opět rozměrnější manželku, než měl v létě. Ale musí být tak trochu shovívavý, protože i on si tu energii také ukládá.
Tak, a teď víte, kde beru tu jarní energii.
Ale vážně. Prvotní zdroj energie je sluneční. A ta se pak přeměňuje na ty ostatní. No, řekněte, nemají ti fyzici pravdu? Jak vysvitne jarní sluníčko, je to, jako když střelí. Duše se rozsvítí, oči se radují a svaly zase do úmoru pracují. Zkrátka: koloběh je koloběh. Ať se jedná o energii nebo o život sám.
Partneři soutěže: