Střípky z mého dětství - sběr lesních plodů

Já jsem jako dítě na borůvky skoro nikdy nechodila. V dospělosti to byly maliny, které rostly v dlouhém remízku nad potokem kousek od našeho domu. Velké a šťavnaté, rychle přibývaly. Dělala jsem z nich šťávu .

Máte hezké vzpomínky na dětství. Já chodila jen na houby s tatínkem nebo babičkou a dědou. Sběratelkou lesních plodů jsem se stala až v dospělosti, když byly děti větší. Bavilo mě sbírat borůvky, ale většinou jsem se na ně vypravila sama. Nejvíc jich rostlo ve výše položených lesích. Hodinu až dvě do kopce, čtyři až pět hodin sbírání a pak s nákladem hodinu z kopce. Kilometr před domovem už jsem šlapala setrvačností jako stroj. Když jsem večer ulehla do postele a zavřela oči, viděla jsem borůvky.

Článek mně vrátil do dětství. S našimi jsme jezdili na sběr borůvek do Krkonoš a nebo taky k Mariánským Lázním. Tam zase byl sběr brusinek. A nebo jsme vyšli od babičky a za půl hodinky jsme byli v lese. Babička měla na borůvky i hřebeny. Ale neříkala borůvky, ale černé jahody. Bylo to někdy pro nás děti dřina, cestou domů autobusem nebo vlakem jsem zaručeně usnula jako když mně do vody hodí. Děkuju za hezký příběh.

Taky ještě sbírám na koláč. Tatínek nás holky 1+2 do lesa dovezl a pak chodil po houbách. Přišel s plným košíčkem a pomáhal dotrhat. Do nedávna,jsem byla dobrá trhačka-jahodářka, přemsslela jsem si užívala klid lesa. Uvidím, co letos..

Na sběr borůvek na Lomnicku jsme byly ještě dost malé, jezdila na ně většinou jen maminka. Někdy nám k nim dovezla pár stonků s lesními červenými jahodami. Vím, že borůvkám jsme u nás říkali většinou černé jahody. Zvykla jsem si na ně chodit až jako dospělá v Týně nad Vltavou o dovolené, Objevila jsem místo, kde byly vysoké keře s velkými bobulemi. Pokud už nebyly otrhané, stačilo mi to jedno místo na litr. Dole v lese paběrkovalo mnoho žen droboť na nízkých keřících. Díky za další milé vyprávění.