Je úterý odpoledne, venku probleskuje slunce, teplota se blíží té jarní a je čas psí procházky. Rozhodujeme se, že se podíváme k místnímu letišti, aby se pejsci proběhli. Ale ouha, když jsme dojeli na místo, málem jsme skončili na ústecké skládce. Ani jsem netušila, že je tak velká a hlavně páchnoucí. Takže nezbylo nic jiného, než dojet ke golfovému areálu, který je naštěstí opodál, a projít se tam. Mezitím se ale zatáhlo.
A udělali jsme dobře. Cestou jsme narazili na dvě paní a k mému velkému překvapení se ke mně jedna z nich hlásila. Vyklubala se z toho sousedka, která kdysi bydlela u nás na sídlišti, tak jsme se daly do řeči a k nevoli našich psů jsme povídaly a povídaly. Měly s sebou také dvě fenky, které byly opravdu kouzelné.
No, abych vás neunudila hloupým tlacháním, můžu vám říct jedno. Vůbec jsem si nemyslela, že barvy v únoru budou tak hezké. Nikde nikdo, jen jeden odvážlivec tam běhal s golfovým vakem, já běhala z místa na místo s foťákem a tentokrát mám z fotek docela radost.
Zvu vás na malou procházku, golfové hole nechte doma a vychutnejte si jedno únorové odpoledne.
