Ilustrační foto: ingimage.com

Když zemře partner. Jak to přežít?

28. 2. 2019

Je to jedna z nejtěžších životních situací. Mnozí psychologové se kloní k názoru, že absolutně nejtěžší. Když po dlouholetém vztahu člověk ztratí životního partnera, po prvotním šoku a smutku se musí vypořádat ještě s jednou věcí. Nastane čas na změnu života. Jenže měnit život ve vyšším věku je těžké. Lidé často volí cesty, kterými si škodí.

ovdovění

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Křapová 28.2.2019 11:30

Úplně nejhorší je, když vaše okolí ví nejlépe, jakým způsobem a do kdy smíte truchlit, a když to nepřijmete, tak vás ignorují.

Zuzana Pivcová 28.2.2019 11:12

Já jsem to zažila náhle v necelých 39 letech a nebyli jsme spolu tak dlouho. V první chvíli se člověk všemožně brání tu pravdu přijmout a dělá nesmysly. Jezdila jsem po práci skoro denně na hřbitov a doma se obklopila spoustou jeho fotek a jeho věci jsem nechávala ležet. Až pak mi jeden starší kamarád vpodstatě vynadal, že takhle to nejde. To byl začátek mého dalšího života.

Margita Melegova 28.2.2019 11:09

Neumim si to predstavit, porad mam druhe ja.

Danka Rotyková 28.2.2019 10:48

Ztrátu manžela jsem zvládla díky hezkému vztahu se synem. Vzájemně jsme si byli oporou. Navíc jsem v 53 letech byla ještě zaměstnaná, a to si myslím, je také důležité.

Zpět na homepage Zpět na článek

Pro náš velmi dospělý věk není řešením sedávat v koutě, říká třiasedmdesátiletá Marie Magdalena Klosová

V jedenašedesáti letech ovdověla poté, co manžel podlehl následkům těžkého zranění na lyžích. O svých stavech duše po smrti milovaného muže a pak po čase o naději a nové lásce velmi otevřeně vypráví bývalá profesorka francouzštiny Marie Magdalena Klosová.

Jan Raška

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Zdenka (71): Největší lásku jsme prožívali před manželovou smrtí

Jsou to už dva roky, co manžel podlehl těžké, nevyléčitelné nemoci. Dlouhé dva roky, ale jako by to bylo včera. Každý den na něj intenzivně myslím, na jeho odcházení, které bylo smutné a zároveň krásné.

Redakce

Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím

Prožila jsem s mým mužem čtyřicet let. Byly to roky radostné i méně příjemné, jak už to u dlouholetých manželství bývá. Zemřel po dlouhé těžké nemoci. A já se teď dozvídám, že se prý nechovám tak, jak by vdova měla. Údajně jsem nevhodně veselá.

Redakce