Moje energie: Bajka o rozmlouvání Hlavy a Těla

Velice zajímavý a dojemný příspěvek. Děkuji.Přeji hodně další silné energie.

Brouzdám na íčku a narazila na vaši životní cestu. Máte můj neskonalý obdiv a upřímné přání ať se daří nabírat co nejvíce pohodové energie celého těla i mysle. Připojuji se k ostatním, že jste úžasný člověk. ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Zuzano, jste obdivuhodná žena, četla jsem jedním dechem. Moc Vám přeju, ať si hlava i nadále rozumí s tělem, a totéž bych přála i sobě.

Pro mě další úžasná Zuzana na íčku. Nejen před vaší Hlavou a Tělem se má hlava spolu s mým tělem sklání. A také před Myslí, která je obě podporuje.

Moc Vám fandím, paní Zuzano, a přeji rovnováhu Hlavy a Těla. Moje sestra strávila celý život na vozíku. Hlava v oblacích, tělo neposlouchalo. Dětství jsem strávila ve vsi, po které jsme s ostatními dětmi lítaly a tlačily vozík ... pět let jsem víkendy trávila ježděním na návštěvy do Jedličkova ústavu a poznala lidi, co jim život naložil, ale je nesložil. Při Vaší zmínce o JL se nemůžu nezmínit o tom, že já jsem v nich za 7 týdnů pobytu před 6 lety načerpala energii, ze které saju pořád. Jestli máte chuť, podívejte se na moje Poprvé v lázních. Přeji Vám hodně pěkných chvil, třeba i tady, na i60. Na fotce Vám to sluší :)

Paní Zuzano jste statečný a obdivuhodný člověk. Prožíváte svůj život s veškerou zátěží a hlavně s velkou moudrostí. Každá životní rána nás vlastně poučí , jak dál , zda rezignovat a nebo se nedat a přes všechny těžkosti si říct - mám jen jeden život a chci si ho prožít. Děkuji Vám.

Děkuji všem za krásná slova hodnocení. Věřte, že i já čas od času zahořekuji, jako každý. To když se na chvíli Tělo poškorpí s Hlavou. Vždycky mě ale stoprocentně srovná pobyt v Janských Lázních, když vidím, jaké potíže mají jiní.Svým způsobem mě nemoc paradoxně i obohatila, ale to by byl další příběh.

Před každým takovýmto člověkem se hluboce klaním. Děkuji Vám.

Díky za nápad. Je prima zade skákat přes kaluže. Jednou je hlava nahoře a podruhé zas dole...

Moc pěkně napsaný příběh. Ano když bručím a nadávám, co mne zase v těle nechce poslechnout, tak si říkám : Jejda, nic mi vlastně není. Mohlo by to být lepší. Chce to jen zatknout zuby a nepodlehnout. Děkuju.