Střípky z mého dětství - o houbách

Šumava je krásná, ale byli jsme tam s rodinou před mnoha lety. Pamatuji si, že se mi tam moc líbilo, i když jsem si domů tehdy přivezla rýmu a kašel. Ale příroda tam byla krásná.

Díky za hezký článek. Na houby chodím také velmi ráda a to už od dětství...

Houbařinka zase bude v dubnu...Podtrnky to zahájí ..

Pěkné houbařské povídání. Také jsem od dětství s rodiči jezdila na houby na Plzeňsko. Tam ostatně jezdím dodnes. A na zámku Kozel bylo jedno kouzelné místo pod smrky a každým rokem jsem nacházela hříbky. Dnes smrky už jsou veliké, ale jak se vše chemicky ošetřuje, houby už tam nerostou.

Také i já chodím ráda na houby, ale mnohdy je mám v koši jen do té chvíle, než někoho potkám. Téměř všechny rozdám. Zkrátka baví mne sbírání, konzumace pokulhává. Díky za hezké povídání.

Bydlím už 40 let na Šumavě a sbírat houby jsem začala až jako dospělá. Ale i já miluji procházky lesem a pátrání po houbách. Co nespotřebuji, využijí ti, co už do lesa nedojdou. Těším se na další houbovou sezonu!

Vrátila jste mě ve vzpomínkách do brdských lesů u Příbrami. Na houby jsem chodila o prázdninách s prarodiči a maminkou. Moc ráda jsem je sbírala a čistila. Ale nejedla. Neměla jsem ráda tu „hmotu“, vůni ano. Báječnou houbovou omáčku mi babička musela cedit. Dnes už je sním, ale nevyhledávám; kromě žampionů a hlívy. Během VŠ jsem jezdila Vysočinu, kde jsem se naučila poznávat a jíst holubinky. Taky mám ráda bedly. Leč už řadu let nemám kam na houby chodit.

Za tenhle příspěvek, Vlaďko, mockrát děkuji. Bylo to, jako bych se vrátila 60 let i trošku přes do Lomnice a okolí a šla tam na houby. Bohužel už ne s dědečkem, ale s maminkou a se sestrou. Jen to kyselo mi zůstalo celý život. Kvásek se občas někde v Praze dostane, dřív mi ho vozili i kolegové z archivu, kteří v Podkrkonoší měli chalupy.

Děkuji za nádherné povídání o dětství. Ano houby a les,to bylo i moje dětství. Ale dědečka jsem si moc neužila, zemřel když mi byly 2 roky, ale měla jsem zase babičky a strýce a tety.

Také jsem v mládí chodívala ráda na houby s tátou i dědečkem, v dospělosti s manželem a dětmi, později pak s vnoučaty a jejich rodiči. Všechny nás to bavilo a baví a měli jsme a máme rádi houbová jídla. Jen těch houbovým míst teď ubylo. Úplně jste mě vrátila do lesa plného vůní a hub. Dík!