Jít životem není procházka růžovým parkem. Chce to vydržet...

22. 2. 2019

Hodnocení:

(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Caklová 24.2.2019 07:57

Osobně raději "Léta dozrávání", https://www.youtube.com/watch?v=X2kbvcEaLfs nebo https://www.youtube.com/watch?v=Lpwr_Ejcnow Přece jen s úsměvem jde všechno líp :-)

Zdenka Jírová 24.2.2019 01:08

Sama jsem se přesvědčila, že píseň Nikdy nic netrvá věčně... je více než opravdivá. Ať v dobrém, tak ve zlém.

Růžena Kuželková 23.2.2019 17:04

Pane Romane,klobouk smekám až ke kolenům - toto by si měli přečíst lidé,kteří neví kudy kam a hned by bylo jasné jakou cestou se vydat,řešila jsem rovněž dilema,ale to už je dávno a díky bohu je to za mnou.Tak ještě více takových tzv.receptů pro lidičky,kteří jsou na tom momentálně bídně,ale za rohem už se klube sluníčko a pěkné žití díky

Jana Šenbergerová 23.2.2019 11:40

Naštěstí jsem "to" objevila ve čtyřiceti, tak teď už jen piluju. Vím,že všechno je jen na mně. Všechno se vším souvisí, i když mi často souvislosti unikají. Nicméně je občas nalézám a to jen upevňuje moje přesvědčení. Článek od "šprýmaře" mě mile překvapil.

Danuše Onderková 23.2.2019 09:34

Romane, moc pěkně jsi to sepsal a popsal. I já spadla málem na hubu, zachránili mne dobří lidé a jsem jim za to vděčná. Když jsem třeba řekla, kdybych to udělala tak nebo tak, možná...Maminka mi vždy říkala KDYBY-CHYBY. A toho jsem se vždy držela. Opravdu člověk nemůže vědět, proč to udělala tak a ne jinak. Moc děkuji za tento článek, možná mnohým dost pomůže....I ode mne máš za 1, ale s 5*****

Hana Rypáčková 23.2.2019 09:04

Jo, jo, občas život vyžaduje restart, aby fungoval dál...

Soňa Prachfeldová 23.2.2019 07:49

Romane, Ty filozofe jeden , jsi dobrý. Na srazu tuším v Doksech, jsem si řekla - na tom človíčku něco bude a nespletla jsem se.

Danka Rotyková 22.2.2019 18:42

Romane, článek by se také mohl nazvat Recept na vítězství nad pesimismem. Ač jsem větší polovinu života trpěla nedostatkem sebedůvěry, postupně jsem ten optimismus nakonec objevila. Asi jako většina z nás, seniorů. Ale tak pěkně jako Vy bych to nepopsala.

Dana Puchalská 22.2.2019 18:08

P a r á d a.... Myslím že se Ti Romane článek víc než povedl. Píšu 1 s hvězdičkou.

Jitka Caklová 22.2.2019 16:22

Článek výborný. Ale jako povinnou četbu?? Pro koho?? Přirovnala bych to k návodu, jak nevidomému vysvětlit, jak vypadá modré nebe, zelený les, rozkvetlá louka, ...... Vždyť ani dnes mnozí vidoucí neví, jak vypadají.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá