Ilustrační foto: pixabay.com

Povídky z totalitního letiště - poslední

21. 2. 2019

Můj příběh

Autor: Ivan Petroušek

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 22.2.2019 07:54

Letce jsem vždycky obdivovala, považuji je za odvážné muže. Pády na kole a ještě ke všemu na ledovku to bývá nebezpečné s padákovym do skokem měl určitě bezpečnější dopady. :-)

Zuzana Pivcová 21.2.2019 19:40

Pozitivní vztah k letištím všeho druhu mám vlastně celý živoť, ať už to bylo Svazarmovské nebo vojenské nebo všechna mezinárodní, kterými jsem procházela. A služba tam musela být pro muže zajímavá, třebaže to asi dost kazila tehdejší vojenská doba.

Jana Šenbergerová 21.2.2019 17:56

Přečetla jsem poslední a zjistila, že mi unikly ty předcházející. Muži rádi vzpomínají na vojenské legrácky, i když při nich někdy šlo doslova o život. Váš Jirka měl štěstí, že nakonec všechno dobře dopadlo.

Naděžda Špásová 21.2.2019 14:07

Omlouvám se, ale tohle jsem nepochopila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá