Sexbombám se stárne těžce

Hezké různorodé reakce. Já si však myslím, že se stárnutím je to jako se vším ostatním. Brát ho tak, že je nevyhnutelné; snažit se trochu hýbat; nestresovat se s každou pitomostí; udělat si sem tam radost třeba nákupem nějaké parády nebo výletem nebo posezením u skleničky s přáteli. Prostě se z toho nehroutit, protože s tím nic neuděláme. Krásně to popsala Jana S.

Jsem ráda, že se ráno probudím, jsem ráda, že se blíží jaro, jsem ráda, když svítí sluníčko, jsem ráda, když se se mnou vnoučata smějí. Jsem ráda, že chodím po svých, vím, kde bydlím a trefím! Všechno ostatní se nějak vyřeší. Vlastně jsem ráda, že jsem stará, protože jinak to nejde. A i tady platí sportovní heslo Ivana Hlinky "hlavně se z toho nepo…..!"

Také si beru od života to, co mi dělá dobře. Se stářím se nesmiřuji lehce, proč si to nepřiznat? A v knihách, tam už toho moudra bylo napsáno... Já však čtu nejraději v té "Velké knize života".

Jistě na krajinu se můžeme dívat různě, ale starý člověk je zkrátka starý a jiný nebude at se na něj díváme jak chceme.

Dano, řídit ani tak ne, ale hledat a nacházet v nich poučení, inspiraci, radost. Jitko, ty čteš? Mám dojem, že si před časem psala, že nečteš, moc jsem se tomu divila při tvé znalosti citátů.

Aneb Bože jak hluboko jsem klesla. Paní Caklová život skutečně není kniha. Život se musí žít, prožít a užívat si jej. Ať jsem taková nebo maková. Kdybych se měla řídit moudrými knihami, no to byl mazec.

Z knížky, kterou právě čtu: "Představte si, že vám není dobře, máte špatnou náladu a kdosi vás veze úchvatnou krajinou. Krajina je překrásná, ale vy nemáte náladu to skutečně vidět. O pár dní později projíždíte stejným místem a říkáte si: "NEBESA, CO TO SE MNOU BYLO, ŽE JSEM NĚCO TAK NÁDHERNÉHO PŘEHLÉDL?". Všechno najednou zkrásní, když se změníte. Nebo se na stromy a hory díváte při bouřce, skrze okno, které je celé mokré od deště a všechno je takové rozmazané, beztvaré. Máte chuť vyskočit a změnit nějak ty stromy, změnit ty hory. Počkejte chvíli, prohlédněte si pořádně to okno. Když bouřka ustane, přestane pršet, vy se podíváte ven a řeknete: "JAK NAJEDNOU VYPADÁ VŠECHNO JINAK, KRÁSNĚJI." Věci ani lidi nevidíme takové, jací jsou, ale takové, jací jsme my. Proto když se dva dívají na tutéž věc, nebo na téhož člověka, výsledkem jsou dvě různé reakce. "VIDÍME VĚCI I LIDI, NIKOLI TAKOVÉ JACÍ JSOU, ALE TAKOVÉ, JACÍ JSME MY".

Hlavně, že nám chutná...

Řekla bych asi takto: Kdyby mě kdysi živila pomíjivá vnější krása, mohla bych si teď zoufat. Ale protože mě živil povětšinou obsah hlavy :-D, můžu zatím zůstat celkem spokojená. Když si vybavím, že kráska Olinka Schoberová není dnes ochotna se veřejnosti sebeméně ukázat, jak vypadá, docela ji lituji. A to není sama. Ještě horší jsou ty uměliny, které jsou dnes samy sobě vlastní atrapou.

No co na to říct - je to blbý být stará. Pro každou z nás a pokud nejsou od přírody pěkný vlasy, super postava a dobrá nálada