Naše první cesta k moři aneb Vzpomínka na Jadran

Jadran je krásný. Jen jednou jsem měla obavy z hostiny domorodce, který zval na rybu, která byla dva dny" zakopaná". Asi to znamenalo naložená a byla dobrá. Ovšem preventivně jsme hojně zapíjeli alkoholem.

Já nechápu, proč z toho zážitku dělá paní téměř horor. V roce 1974 jsem si našetřila, měla jsem dvě zaměstnání, koupila jsem si letecký zájezd do Černé Hory, Sutomore, hotel Korali. Nádherné moře, nádherná obloha, přátelští lidé, chutná strava. O tři roky později jsme s manželem požádali o devizový příslib a jeli jsme prolézt Julské Alpy a pak jsme odjeli na Otok Šolta, kde jsme se ubytovali u jednoho skvělého člověka. Tam jsme se stravovali sami, ve Splitu jsme nakoupili, u Zdenko Mateljana na Otoku Šolta jsem uvařila, buď podle sebe, nebo jak chtěl hostitel. Mořské plody jsme také dostali. Manžel toto odmítl, já je jedla. Opět skvělá dovolená, dobré crno vino, rakija. Moře, nebe, výlety lodí. Nádhera. Zopakovala jsem si ty dva výlety po čtyřiceti letech a byla jsem opět nadšená.

Miluji Chorvatsko, byli jsme tam několikrát a vždycky jsme měli nádhernou dovolenou. Nejezdili jsme na stejné místo, ale všude bylo hezky. To já bych to jídlo určitě ochutnala. Pěkná vzpomínka.

Díky za hezkou vzpomínku.

Vím, že jsem se kdysi jako mladá bavila s nějakým lékařem o cestování a on mi radil, ať jedu do Jugoslávie až nakonec, protože se mi nikde jinde už nebude tak líbit. No, tím bylo myšleno především Chorvatsko. Nikdy jsem tam u moře nebyla, a to dodnes. Z Chorvatska mám jen ve vzpomínce cestu služebním vozem z letiště v Zagrebu do sousedního Slovinska, Lubljany. A to samozřejmě o nějakých 30 let později. Jadran jsem vlastně viděla odjinud, jestli se to tak dá říct. Z Terstu a z Albánie. Věřím, že to pro vás byla tehdy kouzelná cesta se vším všudy. Všichni mí známí si tamní krajinu a lidi chválili.

Takové dobrodružství jsem neprožila a ani bych prožít nechtěla. Jste statečná. Jadran je kouzelný. Užila jsem si ho v roce 1977 cestou autem od severu na jih.

Jadran je kouzelný. Bylo to moje úplně první setkání s mořem. Na to se nedá prostě nikdy zapomenout.

Hezká vzpomínka na dávno zašlé časy a ten stan měl určitě velké kouzlo. Dříve to tak bylo, že si lidé vozili zásoby sebou,, nebyla jsem nikdy na Jadranu a mořské plody také nemusím. Moc hezké povídání Jani.

krásné, dobrodružné a dnes již i úsměvné vzpomínání..