Muži, kteří pečují o ženy

Můj muž byl o osm let mladší a problém to pro nás nkdy nebyl. Nakonec jsem vdova, odešel, když mu bylo dvapadesát. Ale kolem mne je plno párů, kde je muž mladší a nevšimla jsem si, že by z toho někdo dělal vědu. Zato vidím kolem mne ženy, které se ve svém věku přes sedmdesát starají o své muže po mrtvici či jiné vážné nemoci, jsou utrápené, unavené a zničené, opravdu jim to nezávidím. Ono je to tak, že v tom věku by už potřebovaly samy pomoc, ale nemají šanci. Sama jsem měla příklad v rodině. Moje maminka, vdova, v pozdním věku veselá a samá legrace a moje tchýně, která se musela starat v opravdu pozdním věku kolem devadesátky o tchána, přestože by sama potřebovala péči, uplakaná, smutná, unavená.

Je hrozné když přijdou takove těžké chvíle. Ne každý to ustojí. Partner, který to zvládá je opravdu, je skutečně na pokraji sil duševních i psychických. Když jsem to sama zažívala ,později jsem si říkala ,jak jsem to mohla vše ustát. Teď šílené časy zažívají moji známí, kamarádce vzali obě nohy a její manžel se hrozně trápí, jsou to nepředstavitelná muka. Takhle by to nemělo končit.

Postarat se o nemocnou manžela/ku je někdy víc než náročné. Vím o tom své. A smekám před každým, kdo to dokáže.

Když moje mamka dostala rakovinu tak ji můj táta opustil, ještě v době nemoci už oprašovával jiné ženské. To mu nelze odpustit. Moje žena má už 15 let rakovinu a tak ji pomáhám jak můžu, prostě to beru automaticky a z lásky k ní. Nenávidím chlapy co utíkají od nemocných žen a i případně dětí.

Můj bratranec se do poslední chvíle staral o svou ženu, nemocnou rakovinou. Má můj obdiv, stejně jako všichni, kdo to dělají.

Před takovými muži se hluboko skláním. I když jsou fyzicky schopnější, mají to těžší než ženy, kterým je péče o někoho jiného bližší. Samozřejmě ne pro všechny a u mužů je to stejné. Zažila jsem to, tak vím dobře, co to obnáší. Je dobré, že se v této oblasti blýská na lepší časy a člověk v tom nemusí zůstat sám. Velkou pomocí by mohly být vznikající mobilní týmy péče o dlouhodobě nemocné, kteří tak mohou být doma.

Človèk míní, život mění. Kdo bude jednou koho opatrovat, to je ve hvězdách. Toho, kdo je na péči o nemohoucí osobu sám, toho lituji a myslím, že by to tak být nemělo. Pan Josef by měl požádat o pomoc. Jinak riskuje své zdraví.

Sobě bych takovou péči přála víc než ústavní, ale tomu muži asi ne.