Koleno

Přečet jsem se zájmem, závěr cimrmanovský když on řekl "zuby pohroma huby" já dodávám (i z vlastní zkušenosti) klouby příčina těla zhouby . No musíme to vydržať nejsme přece měkýši :)

Článek vnímám jako povídkový film o třech povídkách, naprosto rozdílných, přesto mají jedno nosné téma, kterým je bolest. Na autorce je obdivuhodné, pro mě docela blízké, že se umí zbavit bolesti bez lékařské pomoci. Mně se bolest rodí v hlavě a když "lámu přes koleno" záležitosti, které mi řešit nepřísluší, rozbolí mě koleno. Bolestivé praskání čelistního kloubu má důvod odlišný, ale jen zdánlivě. Co se týká třetí povídky, někomu se může zdát, že k tomuto článku nepatří, přesto má naprosto stejné nosné téma, kterým je bolest, jen pojatá jinak, z jiné strany a to z vyčůranosti. Co já vím, co vedlo dvacetiletou maminku malého dítěte, že se uchýlila právě k touto muži.........., ale být autorkou článku, netrápila bych se tím, zbytečně by ji znovu rozbolelo koleno a věřím, že dostojí toho, co napsala v posledních dvou větách předposledního odstavce.

Moc dlouhé,ale chápu,někdy je nutné se vypovídat a Anna toho měla asi hodně na srdci a tak to napsala všechno do jednoho článku. Někdy míň, znamená víc.

Pořád jsem čekala, že se dočtu k něčemu důležitému a ono nic. Asi jako když koukám na nezáživný film a čekám na něco zajímavého. Po jeho skončení prohlásím: To zas byla jednou kravina.a z nuděně odcházím spát. Tento příběh mi připadal podobný. Všichni už máme klouby v lepším či horším stavu, a z článku jsem se nedověděla celkem nic nového. O mně lékaři tvrdí už od mých 30 let, že jsem jak kostlivec. Ne váhou, ale mými klouby. Ať se podívají na kterýkoli včetně čelisti, všechny vržou a namazat se nedají.

Ano, je to na dva příběhy, jeden o vlastním koleni a ostatních kloubech. Najednou člověka překvapí omezenost pohybu a jen si přeje ,aby se vrátil jako dříve. Je to zbožné přání,pozoruji i na sobě. 2. Příběh je smutný, mladá žena hodně dětí a manžel na nic, je hodně smutných životních příběhů.

Ta část o kolenu a jiných kloubech má v sobě trochu nadsázky a tak to mělo zůstat. Příhoda o kulhajícím opilci je z jiného rance a je tam tak nějak navíc. Každý máme jiný styl vyjadřování no a někdy to trochu drhne a čtenář se v nic neříkajících slovech ztratí. A to se stalo i mně. Třeba příště nám padnete více do noty.

Je to o kloubech a kulhání. Kdo nikdy nekulhal, jakoby nežil....A dokonce kulhání nebrání dětí dělání...

Nadi to máš pravdu - článek jsem bohužel nepochopila.Nepřečetla jsem ani první odstavec a to fakt tady s chutí čtu všechno.

Méně je někdy více. Článek nedočtený a tak i zůstane. Zkrátka článek vůbec nezaujal!

Tak to já vím moc dobře, o čem to je. Přece o koleně! Také jedno takové mám a k tomu další klouby, které se čas od času na mně nepěkně vyřádí. O čelistním bych mohla napsat povídku, ty ostatní by vydaly na román. Jinak souhlasím se Zuzanou.