Spánek je nepřítel seniorů

Snažím se spát 8 hodin denně. Pokud nejdu do práce, tak se mi to daří. Většinou usínám rychle s malými přestávkami, které mi byli doporučeny urologem. Nespím přes den, stane se mi to, když na mě leze choroba. Že bych byla tou šťastnou výjimkou?

Celý život jsem problémy se spaním neměla..po šedesátce se to změnilo - neschopnost usnout, předčasné probouzení i celé noci probdělé, kdy jsem radši vstala a něco dělala. Po čase to hodně vysílí. Nejhorší je to tehdy, pokud mám přes den hodně práce, to nemohu zabrat...dlouhé procházky mají na mě opačný vliv, žádná únava, ale vybuzení a zase problém usnout. Jsou dny, kdy usnu dobře a rychle, obvykle hned druhý den špatně, dovedu už i večer odhadnout, jaká bude noc a málokdy se pletu. Co mě nejvíce ruší - občasné manželovo děsné chrápání a náš starý pes, který mě vytáhne z postele přesně ve tři hodiny, což je po případném špatném a dlouhém předešlém usínání, katastrofa. Ta je i v tom, že už nejsem schopna znovu usnout. Prášky neberu, bojím se závislosti a nic přírodního mi nezabírá. Jsem ráda, spím-li tak 5 hodin...

Je mi 67 a potíže s usínáním a nejméně čtyřmi hodinami hlubokého spánku nemám. Mám ale hodně pohybu, chodím, jezdím na koloběžce nebo na rotopedu. Nekouřím, několik let nepiju alkohol a večeřím téměř výlučně bílý jogurt, syrovou zeleninu a ovoce. Nikdy v životě jsem neměl prášek na spaní, a protože absolvuji pravidelné lékařské prohlídky, byl jsem naposledy hospitalizován v roce 1979, bylo to nějaké vyšetření, nikoliv choroba.

Vždycky jsem byla spáč bez problémů. Po smrti Milana jsem dostala od lékaře prášky, abych posílila. Spala jsem stejně krátce a ještě se cítila jak dřevo..Všechny mi zbyly. Když mám hlídat dítě a být aktivní , musím se vyspat, jinak jsem jako moucha . pomohl mi lék , na dvě noci jsem si ho vzala. Nemusím pokračovat, zase fobře spím až do rána.

Spím 6 až 7 hodin , přes den ne, jen když mě něco trápí, nezaberu a nezaberu,psychika vykoná své. Kdo bere prášky, tak už bez nich neusne.

Nespím téměř 40 let :-), zkoušela jsem snad všechna hypnotika, chvíli to šlo, ale více než 3 hodiny jsem nespala. Absolvovala jsem i výzkum ve spánkové laboratoři - závěr jsem zářným příkladem toho, že spánek je přežitek. Bylo zjištěno, že když usnu na 20 minut, tak ten spánek je tak silný, že mi to stačí . Je to zřejmě i genetická záležitost :-) Necítím se ospalá, ani unavená, energie mám na rozdávání :-). Letos mi bude 70 let. :-) .

Spím ráda a dobře, i když chodím spát pozdě. Přes den nepospávám, prášky na spaní žádné neznám.

Také jsem mívala spaní všelijaké, ale od té doby, co musím vstávat ráno kvůli kočce, se kterou denně musím na veterinu na aplikaci dvou léků, protože já sama jí je nedokážu dát, spím, jen co si lehnu a na ráno si musím nařídit budík, jinak bych zaspala. Abych pravdu řekla, do postele se těšívám, spí se mi krásně, zvláště v létě u otevřeného okna..

Usínám dobře i většinou spím, jen s nějakými výkyvy, jdy se brzy probudím a trvá mi, než zas usnu. Zrovna tento týden jsrm si musela vzít 2x prášek.Přiznávám,že je to únavné..

Já mám radiobudík. Je na 220V. Lze nastavit vypnutí rádia např. po 90 minutách, což s úspěchem používáme. To rádio člověka hezky ušíšá. K televizi je možné si pořídit např. bezdrátová sluchátka, která fungují až do 10 m (např. na balkoně, či na WC). Sluchátkový konektor se strčí zezadu do TV a tím se vypnou vnitřní reproduktory, hlasitost se reaguje na sluchátkách. My máme dokonce dvoje bezdrátová sluchátka, takže můžeme spolu poslouchat televizi každý s jinou hlasitostí. U sluchátek je i lépe rozumět brebentícím redaktorům.