pixabay.com

Co obnáší obyčejný život? Toť otázka

3. 2. 2019

Můj příběh

Autor: Jitka Caklová

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marcela Broumová 4.2.2019 16:32

Jiřino děkuji. Jitko, se zájmem jsem si přečetla tvoji článek a ještě si rozšiřuji obzory o mantrách.

Jarmila Komberec Jakubcová 4.2.2019 10:23

Při čtení článku se mi vybavují slova z knihy Arnošta Lustiga ("Dita Saxová)", která byla i námětem stejnojmeného filmu "Život není to co chceme, život je to co máme".Tímto mottem se řídím celý život.

Marcela Broumová 3.2.2019 21:40

Mirku, aha a díky. Překladač rozeznal částečnou vietnamštinu. Mantru se s dovolením naučím.

Mirek Hahn 3.2.2019 20:28

Marcela: doslovný překlad by asi nic neřekl. Je to buddhistická mantra, která pomáhá zpracovat osobní negativní emoce.

Danka Rotyková 3.2.2019 20:10

Jitko, zřejmě vás každá útrapa značně posílila. Je to z článku patrné. Také mne příběh V. N.Bárty zaujal, i když mi ty dětské křivdy vždycky rozbolí.

Marcela Broumová 3.2.2019 19:33

Mirku, prosím o překlad.

Zuzana Pivcová 3.2.2019 19:32

Naše rodina, jak už jsem se někde zmínila, také v té době zdaleka nežila tak, jak by žít chtěla, a podepsalo se to na zdraví nás všech. Na druhé straně ale bylo mnoho lidí, kteří nás měli rádi a my je. Patří mezi ně i moji bývalí spolužáci, a proto tak ráda jezdím na srazy s nimi.

Naděžda Špásová 3.2.2019 18:33

Jitko, k politování opravdu nejsi. Každy si ve svém životě neseme něco, co neotvíráme. Už by jsi konečně tu svou ublíženost měla přestat pitvat. Jak můžeš žít spokojeně, když se hrabeš v minulosti?

Dagmar Bartušková 3.2.2019 17:15

Věro, Jitko, Dano, přesně tak!

Věra Ježková 3.2.2019 16:52

Napsala bych to, co Jitka H. a Dana.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá