Přitom pro lidi dříve narozené je velmi těžké udržet se aktivně na trhu práce. Najít si nové zaměstnání kolem šedesátky už bývá často neřešitelné.
Jedním z největších úspěchů civilizace je dlouhověkost. Dokázali jsme prodloužit lidský věk, takže je pravděpodobné, že svých sta let se v blízké budoucnosti dožije čím dál více lidí. Otázkou je, jak to udělat, aby to byla léta kvalitní a plnohodnotná.
Když populace stárne...
Stárnutí berme jako fakt. Od roku 1996 došlo k postupnému prodlužování hranice odchodu do důchodu, předčasný se vyplatí málokomu, a také se zpřísňují nároky na invalidní důchod.
Tlak na politiku zaměstnanosti se zvyšuje. Jenomže obecně narážíme na jeden takřka zásadní problém, jímž je právě zaměstnanost osob starších 50 let, byť potíže mohu mít i mladší ročníky. Výjimkou nejsou ani „čtyřicátníci“. Na prodlužování věku i zvýšenou hranici odchodu do důchodu zjevně tak úplně připraveni stále nejsme. Jak říkají odborníci z úřadů práce: největším problémem je dlouhá doba, po kterou je starší osoba registrovaná na úřadu práce. Nejde tak ani o jejich počet, ale skutečnou délku registrace. Je přímo úměrná věku nezaměstnaného. Dostane-li se taková osoba do evidence úřadu práce, nejspíš z ní už nevyjde.
Chyba přitom nebývá ve starších nezaměstnaných. Mohou se snažit ze všech sil, ale jejich úsilí získat práci se setkává s takřka absolutním nezájmem ze strany zaměstnavatelů. Důvodem jsou často předsudky, jež v nich vůči zralým lidem přetrvávají. Většinou se obávají vyšší absence staršího pracovníka kvůli častější nemocnosti, toho, že starší člověk bude pomalejší, jeho produktivita nižší, komunikace s ním složitější, překážkou paradoxně může být i bohatá praxe... Paušalizované předsudky jsou však značně zavádějící.
Přibývá starších matek
Jiným problémem začíná být skutečnost, že nemálo žen odkládá své mateřství do stále pozdějšího věku. Nic divného už není na tom, že si matky děti pořizují po 40. roce věku. Žena se tak nakonec zařadí do téměř „ďábelské“ kombinace, kde je za pár let zařazena do pracovní kategorie 50+ a navíc s potřebou péče o nezletilého, školou povinného potomka. Vrátit se v takovém případě do práce po mateřské dovolené může být docela tvrdým oříškem. Jedním z řešení je přejít z kategorie „zaměstnanec“, do kategorie „osoba samostatně výdělečně činná“.
Pomalu každý den se různé skupiny populace hlásí o svá práva. Určitě je také čas začít pracovat na změně negativního postoje velké části dospělé populace ke starším lidem.
O čem se jen hovoří
Za poslední roky spatřila světlo světa řada studií, plánů, reformních podkladů. Ale ruku na srdce, kdo si dá práci srovnávat vize s realitou, dojde k závěru, že prakticky k žádnému významnému posunu nedošlo. Nástroje, jak pomoci zvýšit počet aktivně zaměstnaných osob ve vyšším věku, jsou sice známy, ale stále nejsou dostatečně účinné ani rozvinuté.
Jsou to například: možnost úpravy pracovní doby lidí 50+ a nabídka flexibilní formy práce (v ČR nástroj málo využívaný, podhodnocený); jejich vzdělávání (situace je celkově špatná jak pro nedostatek příležitostí poskytovaných zaměstnavatelem, tak i pro neochotu samotných osob starších 50 let); motivační prvky pro zaměstnavatele (např. jejich ekonomické zvýhodnění v případě, kdy přijmou osobu 50+), atd.
Pomoc existuje
Prognóza nevyznívá moc optimisticky. Co s tím? Ať se nám to líbí nebo ne, odpověď je jasná. Především musíme začít pracovat každý sám na sobě a se sebou. To za nás nikdo jiný neudělá. Nezaměstnaní svou aktivitou mohou docílit zlepšení svých podmínek, zaměstnavatelé mohou získat jisté finanční prostředky. Oba tábory tím mohou pomoci vzniklou situaci řešit.
Zákon o zaměstnanosti také zvýhodňuje osoby starší 50 let zaregistrované na úřadu práce: čím vyšší je věk uchazeče o zaměstnání, tím delší dobu od státu dostává podporu. Zatímco osoby mladší 50 let na ni mají nárok po dobu 5 měsíců, osoby starší 50 let už 8 měsíců a osoby starší 55 let dokonce 11 měsíců. Další formou pomoci jsou rekvalifikace, které může za uchazeče financovat úřad práce. Nyní si mohou rekvalifikaci najít samotní uchazeči a se zprostředkovatelkou si už jen domluví podmínky. Úřad práce může přispět i na rozjezd podnikání. Podmínkou je předložení reálného podnikatelského záměru. Důležité je, aby byl udržitelný minimálně 2 roky. Existují i další formy příspěvků.
Nezbývá než hledat a nedat se!
Jak starý je dnes vůbec „starý člověk“? Definovat stáří může být sice hezký pokus, ale nikdy nebude platit pro všechny stejně. Slovem senior se všemožně žongluje skutečně už od padesátky, společnost chce aktivitu ještě kus po šedesátce, přesto lidé bojují většinou právě s ročníkem narození, tedy vlastně „nálepkou“. Je sice povzbudivé vědět, že práce je jedním z klíčových prvků k udržení mentálního zdraví každého jedince, že si lze vyzkoušet třeba „brain jogging“, speciální techniku zaměřenou na zdokonalování či rehabilitaci konkrétních funkcí mozku za pomocí počítače, ale až současný vitální šedesátník či šedesátnice pošle své CV na vytipovanou pozici, v drtivé většině případů rozhodne právě rok narození. A to i přes léta praxe a dosažené vzdělání. Je jedině dobře, že se iniciativy chopily různé webové portály, ať už se zabývají problematikou financí či jsou zaměřeny na vyšší věk. Díky nim se lidé, pokud chtějí, dozvědí užitečné informace ještě v době, kdy je akutně nepotřebují. I to je cesta k mezigeneračnímu pochopení.
Jak to tedy udělat, abychom do pasivního důchodu nemuseli? Model rodičů a prarodičů dnešních zralých lidí, kteří se věnovali většinou „jedné profesi v jedné firmě“ už fungovat nebude. Poslední dobou se člověk učí v průběhu svého života stále něco nového. Místo jednoho pracovního vrcholu jich má několik. Proto je důležité nevzdávat se, hledat, diskutovat a bránit se případné šikaně. Pokud je uchazeč o zaměstnání zdráv, před stanovenou dobou odchodu do důchodu by nemělo existovat cosi takového jako je vizitka „nevhodný věk“.
