Zaměstnání po padesátce je stále problém

Každý jsme jiný a téměř každý z nás má nebo měl jinou profesi. A tady vidím důvod našich různých pohledů na práci v důchodu. Do cca 33 let jsem byla šťastným zaměstnancem, bez zodpovědnosti za druhé. Poté se to změnilo, nejvíc jsem měla 29 podřízených s tím, že každý vykonával z důvodu nutné zastupitelnosti několik odborných bankovních činností. Výjimkou byl den, kdy nedošlo ke stresovým situacím. Už nikdy bych nechtěla zažít podobný pocit. Je to vlastně moje chyba, že jsem včas nezměnila profesi.

V naší rodinné firmě pracuje cca polovina zaměstnanců ve věku 50 a výše a rozhodně se jedná o velmi kvalitní pracovníky a to buď dělníky či adm.zaměstnance.Kdo odvádí kvalitní práci |(pokud mu to zdraví dovolí) nemá dnes problém sehnat práci.Já sama jsem od r.2006 OSVČ a přes svůj věk mám dostatek zakázek, které musím i odmítat. Je ale fakt, že dosažené vzdělání jsem si musela a musím neustále doplňovat znalosti, učit se novým věcem a hlavně k zákazníkům se chovat poctivě. To je zákon trhu.Mám kamarádky, které i ve svém věku po odchodu do důchodu (65 a výše let) pracují např. učí, překládají atd. Zatím mi moje práce baví a přiznám se, že naplňuje můj život.

Zaměstnání po padesátce je problém, ale ne pro každého. Jak to, že je tolik zaměstnaných poživatelů starobního důchodu? - na straně druhé? Jedna známá, 55 roků, zrušili s.r.o., kde byla zaměstnána od roku 1991. Bylo to pro ni lukrativní zaměstnání, nemusela se celou dobu nic učit, nemusela se vzdělávat. A najednou. Úřad práce a přes rok nemůže sehnat zaměstnání. A není schopna si např. založit svou firmu a být OSVČ. A také není schopna jít za prací do jiného města. Málo kvalifikovaní lidé mají problém v pozdějším věku práci sehnat, zvláště pak, když nejsou ochotni některou práci vykonávat.