Někdy v osmdesátých letech měl poprvé přijet na naše pracoviště kolega z Východního Berlína. Protože kromě paní ředitelky jsem uměla německy jenom já, bylo jasné, kdo ho půjde vyzvednout na nádraží. Práce přesně pro mě, tehdy holku ještě nesmělou. Vybavila jsem se cedulí s jeho jménem a vyrazila.
Stála jsem na peroně, v rozechvělých rukou papír A4, sledovala cestující, kteří vystoupili z vlaku, a snažila se, aby si mě dotyčný pán všiml. Nestalo se. Strach, že se vrátím bez něj a on bude bloudit Prahou, mě dohnal k rozhodnutí. Vešla jsem do nádražní budky na peroně a požádala příslušné zaměstnance, aby mi ho vyvolali. Pobaveně se zasmáli a nabídli mi, ať si to udělám sama. I sesmolila jsem větu a statečně pronesla do rozhlasu: „Pan doktor Schneider z Berlína je očekáván na peroně mladou dámou v červeném kabátě.“ A ještě dvakrát ji zopakovala. Samozřejmě jsem netušila, že příslušný pán je tou dobou už dávno pryč.
Zpět jsem se vracela v očekávání nejhoršího. Vzhledem k tomu, že jsem nevlastnila příslušnou knížku a ještě si občas dovolila být nemocná, nepatřila jsem k favoritkám naší paní ředitelky. Když jsem se vrátila, našla jsem ji již v srdečném rozhovoru s menším šedovlasým pánem. Představila mě: „Das ist Frau von Igel /něm. ježek/. Sie spricht sehr gut deutsch. Věro, řekněte něco.“ Řekla jsem: „Guten Tag“ - a směla jsem odejít.
Mou neschopnost mi velitelka velkoryse prominula a pana doktora mi svěřila do péče na další dny. Přijel pak ještě několikrát, byl docela fajn. Na nádraží jsem ho zpravidla vyprovázela. Od něj jsem dostala prvně Toffifee.
Ilustrační foto: pixabay.com
Vyprávění nádražní I
30. 1. 2019
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Jana Kollinová
30.1.2019 12:03
Článek mi připomněl jedno z prvních setkání s německými obchodními partnery. Moje němčina byla v té době pouze ve fázi obchodní korespondence a konverzace, společenská komunikace se občas zadrhla. Pánové pauzy vyplňovali různými vtípky a nejvíce se smáli, když příjmení svých manželek začali česky přechylovat. S německými partnery jsem zažila později mnohá dobrodružství včetně letu helikoptérou do Berlína. Nepopsatelný zážitek, ještě mám fotografii jak s šéfem pózujeme před "hubšraubrem." :-)
Zuzana Pivcová
30.1.2019 11:13
Věrko, "Frau von Igel" mě dostala!! S Němci mám v paměti mnoho zážitků. Něco jsem už vyprávěla např. v příspěvku Chtěl mě za každou cenu. Teď si vzpomínám, že nám kdysi psal do archivu pán z Mnichova, který něco hledal. Zrovna jsem měla v plánu výlet do Mnichova, tak jsem slíbila, že mu třeba kopie dovezu. To ho potěšilo a že mě bude čekat na nádraží. Několikrát přešel kolem a vůbec se ke mně nehlásil. Pak jsem ho oslovila sama a řekla: "Sie haben wohl eine ältere Dame erwartet?"(pro germanistku). A bylo to tak. Na archivářku jsem, zvláště ještě tehdy, vypadalo moc nestandardně. Díky za hezké vyprávění. Přidej další.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden
Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?
AKTUÁLNÍ ANKETA
Nakupujete vánoční dárky prostřednictvím e-shopů?
Ano, hlavně proto, že je to snadné a rychlé
Ano, hlavně kvůli výhodnějším cenám
Ano, ale jen výjimečně (např. není v blízkosti prodejna, kde bych zboží koupil(a)
Ne, hlavně proto, že zboží nevidím na vlastní oči a nemohu jej prověřit
Ne, protože nechci platit zboží kartou ani převodem