Strach ze samoty - epidemie 21. století

Mám ráda lidi, společnost - ale "odsaď - pocaď". Je pravdou, že někteří moc zábavní nejsou - buď mluví o vnoučatech, nebo nemocech, a nebo nadávají na všechno, co se mihne kolem. A nejhorší jsou seriáloví maniaci ... Takže s nimi vydržím tak hoďku, dvě, a mizím.... A dělat společnost někomu, kdo sám se sebou nevydrží - to nelze. Když někdo sám se sebou nevydrží, jak s ním může vydržet někdo jiný?

Považuji za neštěstí, když má někdo ve stáří ještě tak rozbouřené hormony, jako ta paní popisovaná v článku. Něco takového přímo lituju a všechny kolem ní stejně tak. Znám pár podobných, není snad nic horšího. Než takové dělat společnici, to raději budu sama doma třeba si houpat nohama. To je samozřejmě nadsázka. Já myslím, že škodí všeho moc, zlého i toho dobrého, nejlepší zlatá střední cesta, klid v duši a ve stáří hlavně v těch hormonech, divočinu nechat mladým...

Človek si na samotu musí zvyknúť. Čítala so jedno motto o samote ,, Samota nezradí, má svoje kúzlo a hocikedy ju môžete ukončiť. A je to pravda.

Samotu ne, o tu nestojím. Netoužím se zakuklit. Mám ráda společnost, lidi. Chci se s nimi smát, radovat, sportovat i tancovat. A pokud zatoužím být někdy sama, tak jsem. Ale to je něco úplně jiného...

Samota je jedným z prejavou múdrosti.

Rozhodně nemíním dělat "z nouze ctnost" a jen proto, že jsem sama, tvrdit, že je to to nejlepší. Ale já jsem opravdu ráda sama. To ostatně dokazuji i tím, že mám čím dál méně společenských akcí a čím dál dříve z nich mizím. To není vina společnosti, to je osobní postoj k životu, který se u mě mění a vyvíjí. Jednou jsem zde už napsala, že žiji víc myšlenkami než událostmi. A na myšlenky potřebuji klid k soustředění. Samoty se nebojím.

Jsem ráda sama když chci a jsem ráda s lidmi když chci. Nic lepšího si v životě neumím představit. ♥

Lidi mám ráda, ale svou samotu o trošku víc.

Také nemám se samotou žádný problém, vyhovuje mi. Nechodím po nàvštěvách, nezvu nikoho ke mně domů, mám ráda svůj klid. Přesto všechno, když chci jít mezi lidi, nemám s tím problém. Chodím na akce kde je hodně lidí, čím více tím lépe. Ale vím, že se mohu kdykoliv vrátit do svého milovaného soukromí.

Rozlišuji mezi samotou a osamělostí. Sama jsem ráda, osamělá ne. Když se cítím osamělá, „lížu si rány“ o samotě. Mezi lidi jdu, když jsem v pohodě.