Změnit se z pesimisty na optimistu? Jde to, jenom to musí člověk sám chtít

Jitko, Vám píšu taky jedničku, nesmím vás zneklidnit. Za chvíli máte další závoda na raftech, že?

Věřím, že se ze mě nestane pesimistka, když mi pan Vrba napíše dvojku - pětku :-)

V trochu jiném slovosledu, Jsem člověk, který vidí příležitost k optimismu i tam, kde druhý vidí příležitost k pesimismu. Za dar považuji zkušenost, při které se na stará kolena z pesimistky stala optimistka. Je to pro mě stále lepší, než být celý život optimistkou a na stará kolena se změnit v pesimistku. Možnosti, které mám dnes, jsem nikdy dřív neměla.

Danielo, píšu vám jedničku!

„Pesimista vidí obtíž při každé příležitosti. Optimista vidí příležitost při každé obtíži.“ (Winston Churchill) . Myslím, že v našem věku vnímáme situaci realisticky asi všichni, ale každý jsme svým založením jiný a zásadně tento přístup neměníme v závěrečné etapě života. Považuji za dar, že zůstávám optimistkou i v nelehkých okamžicích, což zároveň nevylučuje ani smutek ani pochybnosti.

:-) :-) Vy cyniku, :-) ještě napište, že pantáta hrál s mašinkou "berana berana duc", případně si s posledním dechem zpíval "šest vagónů s tendrem jelo přes to jeho starý tělo, když tam potom komis zašla, sotva půlku z něho našla...", ale vážně : Ona taková ztráta sluchu na stará kolena může být sakramentský průser, zvlášť pokud nebyly dlouhodobě předtím trénované další smysly, především zrak. Rady arktických Eskymáků rovníkovým Afričanům jsou stejně pofiderní jako ve vašem případě dcery hluchému tatovi, je to celé též o ladění člověka ke světu. Sám jsem celoživotně středně nahluchlý, okolí často irituji číhavým pohledem a v partách jsem měl pověst úzkostně pohodového solitéra, pravý optimismus je mi cizí, jeden se nezbaví střehů, odkud zas co přilítne, případně co mi zase uniklo. Vnitřní veselost mi naskakovala odezíráním hovorů na slušnou dálku a přežvykováním cizích témat. V naladění člověka ke světu je taková pestrost, že mezilidský cit snad může nastartovat hlavně pochopení oné rozmanitosti bez glajchšaltovacího pokušení. Jak říkal jakýsi klasik "všechno pochopené je dobré" :-) :-)

Ten, kdo si myslí, že do těch kategorií OPTIMISTA a PESIMISTA patří ještě REALISTA, tak ten je už tedy z tohoto důvodu sám skrytý PESIMISTA. Ještě jsem totiž neslyšel, že by PESIMISTA řekl, že věc vidí pesimisticky, protože je rozený PESIMISTA. PESIMISTA skoro vždycky řekne: „Já to vidím katastroficky, ale za to může REALITA, i když ta ve skutečnosti může být úplně opačná.

Ze života na vesnici: Znal jsem jednoho pána, který na stará kolena přišel o sluch a tak se bál i vycházet z domova (bylo mu trapně, že lidem nerozumí) a čas trávil celkem spokojeně četbou na zahradě u domku. Dcera mu (říkala) - psala: „No tati, to nemyslíš vážně, musíš zase chodit i mezi lidi, nohy máš přece v pořádku, budeš pak hned i veselejší (on ale nikdy ani od dětství humorem nejiskřil), až uvidíš tu krásnou přírodu!“ Nakonec se nechal tedy po půl roce přemluvit a na nechráněném přejezdu ho přejel houkající vlak. Ale prý umřel s úsměvem na rtech. Jo, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe a z pesimisty se stal na poslední chvíli optimista, tak je vidět, že to jde naučit. :)

:-) ...ještě jednou se omlouvám za kusé vyjádření, mé předchozí plky vztahují se k pojmu ,skutečnost´, který mi přišel vámi poněkud volně ložený jak roztržený pytel cementu v průvanu... :-)

:-) :-) ...ale nemyslím to nijak chlupatě, člověk je přece nastavením mix vnitřních dispozic a vlivu vnějšího světa, ne nadarmo se pojem humor vyvinul z vnitřních šťáv člověka, až se z něho významovým zúžením stala sranda. Za nesrozumitelnost se omluvám, mám prostě sklon k heslovitosti a ke zkratkám :-)