Změnit se z pesimisty na optimistu? Jde to, jenom to musí člověk sám chtít
Ilustrační foto: Ingimage

Změnit se z pesimisty na optimistu? Jde to, jenom to musí člověk sám chtít

8. 10. 2021

Psychologové se rozdělili do dvou táborů. Jedni tvrdí, že dobrou náladu a pozitivní pohled na život mají někteří lidé vrozené, jiní jsou zastánci teorie, že optimismus se dá naučit.

Paní Jana se kamarádí s paní Eliškou. Oběma dámám je šedesát, obě jsou vdovy, obě mají dcery. Jana nedávno zahájila jejich schůzku slovy: „Viděla jsi ve zprávách tu dopravní nehodu? Celou noc jsem z toho nespala. Jo, a víš o tom, že dcera odjíždí na měsíc pracovně do Rakouska? Klidně mě tu nechá a vykašle se na mě, co kdybych něco potřebovala?“

Eliška na to: „Tak to je super, že má Klára práci v zahraničí, pojedeš tam za ní? Kdy jsi naposledy viděla Vídeň? To bych byla ráda, kdyby moje Petra měla tak dobré místo jako tvoje Klárka. A jestli ti můžu něco poradit, nedívej se v televizi na zprávy. Já vím, že člověk má být v obraze, ale já pak byla vždycky nervózní ze zpráv o tom, co zase zdraží a co kdo zase ukradl, tak jsem se na ně prostě přestala dívat. Místo toho jsem začala číst více knížek a je mi lépe.“

Podobné příklady zná ze svého okolí snad každý. Má Jana prostě smůlu, protože se narodila s vlastností zvanou pesimismus? Nebo si smutný pohled na svět sama vytváří? Anebo je prostě jen realistka a upřímně říká, co si myslí, zatímco Eliška předstírá bezstarostnost?

Pohádejte se s pesimistou v sobě

Americký psycholog Martin Seligman je zakladatelem pozitivní psychologie. Její součástí je teorie, že optimismus se dá naučit. Není vrozený, jak většina psychologů dosud tvrdila. Seligmanovi se říká otec teorie naučeného optimismu. Na své pražské přednášce před časem prohlásil toto: „Pesimisty formuje jejich přemýšlení o budoucnosti, kterou vidí v těch nejčernějších barvách. Samozřejmě, že musíme být realističtí. Některé zlé situace opravdu nelze změnit. Ale i na většině z těch špatných se dá najít něco nadějného. Něco, na čem můžeme zapracovat, aby se naše situace opět zlepšila.“

Jeho metoda spočívá v tom, že si na každé věci, která v nás vyvolává špatnou náladu, máme hledat jednu pozitivní stránku. Zjednodušeně řečeno, když slyšíme o dopravní nehodě, máme si říct: To mám ale štěstí, že nepotkala mě ani nikoho z mých blízkých. Jiný příklad: Když se nám něco nepovede, získali jsme cennou životní zkušenost a možnost poučit se z chyb.

Pokud to nepomáhá, Selinger své klienty učí diskutovat sami se sebou. Podle něj je cestou, když se sami sobě snažíme své pesimistické myšlenky vyvracet, polemizovat s nimi, stejně jako bychom diskutovali s jinou osobou. „Když máme před sebou člověka, s jehož názory nesouhlasíme, obvykle vytasíme argumenty. Máme od něj odstup, zachováváme si vlastní názor a sebevědomí. Zkusme stejným způsobem polemizovat s tím pesimistou v nás,“ vysvětlil.

Zbavte se negativních frází

V první řadě je tedy třeba udělat si jasno, do které skupiny lidí vlastně patříme. Je to poměrně snadné. Špatné životní situace potkávají každého z nás, bez ohledu na to, jakého jsme založení. Pesimista si v takovém případě řekne, že je to nezvratný stav, v lepším případě bude trvat dlouho. Optimista je přesvědčen, že se špatné období brzy změní, že se prostě něco stalo, ale zase to odezní.

Pesimisté mají pocit, že na špatných událostech ve svém životě mají nějakou vinu, podíl. Optimisté mají tendenci zodpovědnost za ně svalovat na někoho jiného.

„Stát se optimistou znamená naučit se několik dovedností, týkajících se toho, jak budeme sami k sobě hovořit v situacích, kdy budeme trpět a bude nám zle,“ shrnuje celé toto učení psycholog Seligman.

Takže, tady je několik zásad, kterými se při vytváření optimisty uvnitř nás můžeme zkusit řídit. Přestaňme používat negativní fráze typu: „To nemůže dopadnout dobře, příští rok to bude jedině ještě horší“. Proč to říkáme? Kde bereme tu jistotu? Co když naopak bude všechno lepší?

Nezdůrazňujme své chyby. Nikdy nikomu nevyprávějme, co se nám nepodařilo, co jsme se nenaučili, co nám nejde. Nikomu do toho nic není. O svých neúspěších ani nevtipkujme. Může být sice zábavné vyprávět ve společnosti, že jsme se za celý život pořádně nenaučili anglicky a vůbec nám to nechybí, ale mnozí lidé si z toho mohou odnést dojem, že se tím ve skutečnosti trápíme a proto svůj mindrák zlehčujeme. A ruku na srdce, není to tak doopravdy?

Když se nám něco podaří, není to dílo náhody. Máme na tom svou zásluhu, protože jsme šikovní, chytří, dobří. A takovým lidem se v životě daří.

Špatné zprávy, například ty o zhoršující se ekonomické situaci jsou sice nepříjemné, ale naše babičky a dědečkové by se jim smáli. Jsme generace, která žije v nejklidnější době. Neznáme válku, hlad a to, co my považujeme za bídu, považovali naši předci za blahobyt.

 

psychika psychologie životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Jitko, Vám píšu taky jedničku, nesmím vás zneklidnit. Za chvíli máte další závoda na raftech, že?
Jitka Caklová
Věřím, že se ze mě nestane pesimistka, když mi pan Vrba napíše dvojku - pětku :-)
Jitka Caklová
V trochu jiném slovosledu, Jsem člověk, který vidí příležitost k optimismu i tam, kde druhý vidí příležitost k pesimismu. Za dar považuji zkušenost, při které se na stará kolena z pesimistky stala optimistka. Je to pro mě stále lepší, než být celý život optimistkou a na stará kolena se změnit v pesimistku. Možnosti, které mám dnes, jsem nikdy dřív neměla.
Martin Vrba
Danielo, píšu vám jedničku!
Daniela Řeřichová
„Pesimista vidí obtíž při každé příležitosti. Optimista vidí příležitost při každé obtíži.“ (Winston Churchill) . Myslím, že v našem věku vnímáme situaci realisticky asi všichni, ale každý jsme svým založením jiný a zásadně tento přístup neměníme v závěrečné etapě života. Považuji za dar, že zůstávám optimistkou i v nelehkých okamžicích, což zároveň nevylučuje ani smutek ani pochybnosti.
Jiří Dostal
:-) :-) Vy cyniku, :-) ještě napište, že pantáta hrál s mašinkou "berana berana duc", případně si s posledním dechem zpíval "šest vagónů s tendrem jelo přes to jeho starý tělo, když tam potom komis zašla, sotva půlku z něho našla...", ale vážně : Ona taková ztráta sluchu na stará kolena může být sakramentský průser, zvlášť pokud nebyly dlouhodobě předtím trénované další smysly, především zrak. Rady arktických Eskymáků rovníkovým Afričanům jsou stejně pofiderní jako ve vašem případě dcery hluchému tatovi, je to celé též o ladění člověka ke světu. Sám jsem celoživotně středně nahluchlý, okolí často irituji číhavým pohledem a v partách jsem měl pověst úzkostně pohodového solitéra, pravý optimismus je mi cizí, jeden se nezbaví střehů, odkud zas co přilítne, případně co mi zase uniklo. Vnitřní veselost mi naskakovala odezíráním hovorů na slušnou dálku a přežvykováním cizích témat. V naladění člověka ke světu je taková pestrost, že mezilidský cit snad může nastartovat hlavně pochopení oné rozmanitosti bez glajchšaltovacího pokušení. Jak říkal jakýsi klasik "všechno pochopené je dobré" :-) :-)
Martin Vrba
Ten, kdo si myslí, že do těch kategorií OPTIMISTA a PESIMISTA patří ještě REALISTA, tak ten je už tedy z tohoto důvodu sám skrytý PESIMISTA. Ještě jsem totiž neslyšel, že by PESIMISTA řekl, že věc vidí pesimisticky, protože je rozený PESIMISTA. PESIMISTA skoro vždycky řekne: „Já to vidím katastroficky, ale za to může REALITA, i když ta ve skutečnosti může být úplně opačná.
Martin Vrba
Ze života na vesnici: Znal jsem jednoho pána, který na stará kolena přišel o sluch a tak se bál i vycházet z domova (bylo mu trapně, že lidem nerozumí) a čas trávil celkem spokojeně četbou na zahradě u domku. Dcera mu (říkala) - psala: „No tati, to nemyslíš vážně, musíš zase chodit i mezi lidi, nohy máš přece v pořádku, budeš pak hned i veselejší (on ale nikdy ani od dětství humorem nejiskřil), až uvidíš tu krásnou přírodu!“ Nakonec se nechal tedy po půl roce přemluvit a na nechráněném přejezdu ho přejel houkající vlak. Ale prý umřel s úsměvem na rtech. Jo, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe a z pesimisty se stal na poslední chvíli optimista, tak je vidět, že to jde naučit. :)
Jiří Dostal
:-) ...ještě jednou se omlouvám za kusé vyjádření, mé předchozí plky vztahují se k pojmu ,skutečnost´, který mi přišel vámi poněkud volně ložený jak roztržený pytel cementu v průvanu... :-)
Jiří Dostal
:-) :-) ...ale nemyslím to nijak chlupatě, člověk je přece nastavením mix vnitřních dispozic a vlivu vnějšího světa, ne nadarmo se pojem humor vyvinul z vnitřních šťáv člověka, až se z něho významovým zúžením stala sranda. Za nesrozumitelnost se omluvám, mám prostě sklon k heslovitosti a ke zkratkám :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.