Příběh na 50 slov: Glosy

Věrko, já vstávám tak okolo půl deváté, v šest ráno jen když musím. Mnohokrát jsem si říkala, že to změním. Asi si tak doháním chybějící hodiny, kdy jsem musela chodit brzo ráno ven s Bertíkem.

Děkuji vám. :-) Když jsem chodila do práce, dělalo mi vstávání velký problém. Od té doby, co jsem v důchodu, budím se ochotně (i když spím špatně). Většinou sama od sebe, pro jistotu si nastavuji mobil na 5.45. Pak to tak do 6.30 dotáhnu. Vedle válendy mám tranzistorák, který snadno zapnu i v polospánku. Pořídila jsem si ho po povodních v roce 2002, kdy jsme byli bez proudu a informací.

Pár minut po šesté? To se mi většinou ještě něco zdá. Když se konečně sejdeme u snídaně, probereme to. Tvoje glosa mi připomněla, že mi dobře fungující rádio moc chybí. To naše je na heslo a už dlouho si říká o výměnu. Možná na ni také dojde. Jisté to není. :-)

Milá Jituš, já mám radost ze zamyšlení se nad zajímavými myšlenkami, někdy jsem vzhůru už kolem půlnoci a tak sedím a přemýšlím a čtu. Čtu hodně citáty ......a hodně o nich přemýšlím. Vůbec se nedívám na televizi a trochu poslouchám rádio. Jistě jsou tam zajímavé postřehy. Já si musím některé citáty uvědomit, až, když se setkám s realitou a pak mi to teprve "dojde". Hezké časy přeje Danuše

Věro, určitě velmi zajímavé, ale já poslouchám až Jaktovidiče v 8:30. V létě bývám někdy vzhůru dříve, tak jsi mě nalákala, že to zkusím.

Věrko, v šest hodin mám ještě půlnoc. Dvojku někdy poslouchá můj muž, vlastně vždycky, když nejsem doma. Ale taky ne tak brzy. :-)

Já sice tyto glosy neposlouchám, ale zajímavé být mohou. Právě tak, jako Tvůj příspěvek.