Co mu dovolíme

Hladila jsem
horkou kůži,
utrhla jsem
rudou růži,
hledala jsem
milování,
neznala jsem
slitování.

Mluvila jsem
bez otázky,
bořila jsem
chrám své lásky,
zkoumala jsem
galaxii,
pátrala, proč
vlci vyjí.

Potopy a
věčné ledy,
mlhovina
Andromedy,
hrátky s maskou
budí zdání,
že jsme láskou
zasypáni.

Náš čas není
dílem stesku,
je to chvění,
záře blesku,
síla stromů,
o níž sníme,
čas je, co mu
dovolíme.