
Ilustrační foto: pixabay.com
Ikigai
15. 1. 2019
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Dana Puchalská
16.1.2019 10:45
Japonsko a jeho vztah ke starým lidem je něco úžasného. Děkuji za článek.
Oldřich Čepelka
16.1.2019 09:25
Dobrý, Lubomíre :-) Mimochodem,lákalo by mě psát o některých extrémně úspěšných lidech, protože vidím, že to je vždycky kombinace schopností (tzv. talent), nápadu (tvořivosti), dřiny (řemeslo) a taky štěstí. Bez štěstí, které předem neovlivníš, to taky nejde. Výborné příklady: B. Gates a G. Koukalová.
Lubomír Müller
15.1.2019 20:30
Oldo, krásně shrnuté a velmi jasně vysvětlené. Šikovný článek, který by měl každý znát zpaměti, aby v jeho hlavě "plynul" . Japonsko je velmi podivná země. Mám tam přítele, který si vzal Japonku, mají dvě děti a píše mi hodně o životě tam. Není vše, jak se zdá tak ideální pro život. Japonsko má jednu z největších mír sebevražd mladých, hned po Jižní Korei tuším. Je tam silný (stresový) tlak na výkon a odpovědnost, společenské postavení a prestiž. Japonci jsou velmi pracovití, dříči a velmi úzkostliví. Všechno se precizně plánuje, naše ležérní lajdáckost a opulentnost tam není. Zdravotní péče nesmírně drahá. Ale co se týče jídla a pestrosti, to ano. To my, Slované křížení s Kelty a Tatary v genech nemáme. Nicméně praktikovat byť jen zlomek z doporučení ikigai (tenhle termín slyším poprvé) může prospět každému. A propos - nádobí myju taky rád, i vysávám a uklízím, i peru a vařím, a přemýšlím u toho jako Bill Gates, ale nějak se pořád nemohu k tomu jeho majetku dopracovat. Že bych dělal něco špatně?
Marcela Pivcová
15.1.2019 13:49
Zajímavé - když se nad takovým stylem života zamyslím, zjišťuji dokonce, že něco z něho i já dodržuji - hlavně to, co se týká množství stravy. někdy i složení. Také mám stále postaráno o práci - fyzickou i duševní - o setkávání se svými vrstevníky - i s mladými lidmi a dětmi... Jen častějšímu spěchu a stresu se, asi jako hodně dnešních lidí, těžko vyhnu. A jak by bylo ještě za nějakou řádku let, budu-li tady? To si netroufnu odhadnout.
Jitka Hašková
15.1.2019 13:47
To je pěkný článek, hodně těch věcí jsme slýchávali od dětství (např. jez do polosyta...), ale kdo se tím řídí? Japonci.
Zuzana Pivcová
15.1.2019 12:00
Myslím, že Japonci se opravdu radují ze života, i když ve velkoměstech je jejich život tvořen z velké části prací. Jsou také viditelně skromní. Jednou jsem viděla pořad o nějakém tanečním souboru velmi starých Japonek, většinou kolem 90 i více, který se svým vystoupením cestoval do Ameriky a sklízel tam obrovský úspěch. Je to opět jen potvrzení toho, že cesta k nemocem a naopak ke zdraví začíná v naší hlavě. A také oceňuji, že tamní staří lidé mají tak nějak sociálně vystaráno. tedy, že jsou si takřka jisti, že se o ně společnost postará, až budou nemohoucí. Takovou jistotu u nás nemám. Díky, Oldo.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 17. týden
Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat vážné hudbě. Jak dobře ji znáte? To uvidíme...
AKTUÁLNÍ ANKETA