Soutěž pro nováčky: To nevymyslíš!

Věřím, že to je skutečný příběh, ale těžko si my ostatní umíme představit, co vše pod ním je - jaké city, obavy atd. Dnes by vám jistě kterýkoli rodinný poradce snadno řekl, co mělo být jinak, ale nemá cenu to nyní rozebírat. Důležité je, že jste (doufám) od celé věci citově vzdáleni natolik, aby vám nevadil v každodenním životě. Vždycky říkám, že stáří je zrovna tak autentické období života jako třeba dětství nebo dospívání. Že si ho máme užít (v převážně pozitivním módu) a poprat se s překážkami, které nám stáří neustále klade. Tak mnoho štěstí přeju alespoň s tříletým odstupem.

Známá adoptovala cikánečku. Do 15 let byla vzorná a dělala jim radost. Pak zvítězily geny, chytla se party cikánů. Svoje adoptivní rodiče vykradla, skoro přivedla na m izinu. Známá to neustála a oběsila se.

Děkuji vám všem za slova pochopení i snahy nalézt řešení . Zlom v chování dcery ovlivnil porod a manželství, do kterého pospíchala. Odmítá komunikacia (v poslednim doporučeném dopisu co nám napsala nám vyká ). Je pod vlivem muže, který má kriminální minulost a nevím, zda v tom nejsou i drogy. Byla bezproblémová, šikovná a milovala zvířata, která nyní nesnáší, je Ing. chemie. Je toho více na co neznáme odpověď .

Paní Evo, již potřetí se vracím k vašemu příběhu, který člověk nevymyslí, ale musí prožít. V nitru cítím vaši bolest, tíhu myšlenek na vnučku a dceru. Mé přání pro vás a manžela, mít sílu a nacházet radosti života tam, kde to lze. Nevím jak se projevovala dcera jako dítě, ale někde musel nastat zlom, kdy v ní něco, někdo, situace, vyvolalo to, jakou životní cestou se ubírá a jak se k vám chová. Já osobně bych zkusila najít příčinu tohoto momentu. A také hlavně toho, proč se vám tohle děje a pročistit tyto negativní energie. V dnešní době jsou takové možnosti, aniž by dcera byla u toho. Přeji jen lásku a naději.

Je mi líto, že po 30 letech péče o dceru máte takovéto starosti. I já bych o vnučku "bojovala" tak, aby se ukázalo, zda jsou rodiče schopni se o ni postarat. Mohli by jí dát do péče jiné rodině, třeba i vám, pokud najdete odvahu znovu podstoupit riziko výchovy dítěte po takové zkušenosti.

Vůbec Vám podobnou situaci nezávidím a ani se moc do ní neumím vžít. Na jednu stranu nechcete dceři nijak uškodit, na druhou si přece nemůžete nechat vše líbit.

Říká se, že se nevyvedou děti vlastní, natož cizí, ať už rodiče dělají co mohou. Ale v tomto případě mohou hrát roli i geny biologické matky, které se asi těžko vytěsní. Je mi vás líto, život jste věnovali jednomu opuštěnému dítětí a ve stáří jste čekali podporu a hlavně vnoučata, ale ono je to všechno zcela jinak. Myslím, že by se určitě dala zapojit sociálka a taky, ze zákona jako prarodiče máte nárok vídat své vnouče. Zkuste právníka a se žalobou na dceru to dát k soudu. Třeba se rozkryjí další věci při šetření a věci se dají do pohybu. Přeji vám hodně štěstí pevné nervy a zdraví. A za sebe poděkuji, za vaše rozhodnutí dát život v úplné rodině plné lásky jednomu opuštěnému dítěti. Ne každý by měl odvahu toto rozhodnutí udělat....