Zlaté svatby budou raritou
Ilustrační foto: ingimage.com

Zlaté svatby budou raritou

8. 1. 2019

Svatba zlatá, smaragdová, diamantová, platinová. To jsou názvy událostí, kdy spolu manželé slaví padesát a více let od chvíle, kdy uzavřeli sňatek. Zatímco dříve byly zlaté svatby poměrně běžné, zdá se, že časem budou výjimečné.

Počítejme. Jestliže se lidé dříve brali často ve dvaceti letech i dříve, nebylo na tom nic divného, když spolu prožili padesát a více let. Pokud tedy měli štěstí a dříve nezemřeli, což nebylo výjimečné, protože se lidé v minulosti dožívali nižšího věku. Nyní se do seniorských let dostali manželé, kteří ještě uzavírali sňatky velmi mladí, tedy měřeno současným pohledem, kdy se nyní žení a vdávají lidé zpravidla po třicítce. Zároveň jde o generaci seniorů, která už využívá možností současné medicíny, takže se dožívá mnohem vyššího věku než ty předešlé. Sečteno a podtrženo, lidí, kteří nyní slaví takzvanou zlatou svatbu, tedy padesát let od dne, kdy si řekli na radnici nebo v kostele své ano, je nyní poměrně hodně.

Stačí si pročíst noviny nebo internet a vidíme, že na radnicích různých měst pořádají tyto oslavy často. Jedná se v podstatě o jakési obnovení manželského slibu, setkání manželů se svými blízkými, oslavu toho, že to spolu tak dlouho vydrželi. Ale co bude dál? Jestliže se nyní lidé berou ve věku kolem třicítky a polovina manželství se po nějakém čase rozpadá a lidé uzavírají další sňatky, je vysoce pravděpodobné, že zlaté, natož smaragdové, diamantové svatby budou spíše raritou.

„Vyrostla generace sobců. V mnoha evropských zemích vládne trend, že si děti dělají co chtějí. Jsou na to zvyklé od mala. Už se to začíná projevovat. Ty děti dospěly, založily manželství a ta jim nyní kolabují. Protože je rodiče nenaučili, že je třeba překonávat překážky, něco vydržet, obětovat se,“ říká psycholožka Jiřina Prekopová. Zkrátka, obrázek babičky a dědečka, kteří spokojeně sedí na zapraží a rodina jim přináší dary a blahopřání k tomu, že spolu žijí padesát nebo více let, možná dnešní děti budou znát jen z historických románů. Někteří psychologové tvrdí, že současné časté rozvody jsou vlastně jen důsledkem toho, že se lidé dožívají čím dál vyššího věku. Že nemůžeme očekávat, že když si někoho vezmeme v pětadvaceti, budeme s ním žít do devadesáti.

Ale když se kdysi lidé brali ve dvaceti, v padesáti už byli považováni za staré a v šedesáti umírali. Strávili tedy spolu podstatně kratší dobu, než jakou by spolu měla trávit generace, která se běžně bude dožívat třeba devadesáti let. Jinými slovy, že vydržet s jedním člověkem tak dlouho opravdu není snadné a proto  není nic divného na tom, že lidé za život prožijí dvě nebo tři manželství.

Většina lidí, kteří po desítkách let společného soužití obnovují při slavnosti svůj manželský slib, slyší stejné otázky: Jak jste to tak dlouho mohli vydržet? Máte na to nějaký recept? V čem je vaše manželství výjimečné? Zpravidla jim tyto otázky připadají poněkud pitomé.  

Jarmila a František Galasovi z Ostravy takové otázky dostávali loni, když slavili, že spolu žili sedmdesát pět let. Ano, ta oslava se nazývá svatba nebeská a je opravdu raritou.

„Rozvod? My kolem sebe neznali nikoho, kdo by se rozváděl. Rozvod byla ostuda,“ říká František. V době oslav mu bylo devadesát sedm, Jarmile devadesát tři. Měli za sebou těžký život. Prožili válku, Františkovo totální nasazení v Německu, těžké nemoci. Ale když se kdysi, za té války v malém beskydském kostelíku vzali, považují dodnes za naprosto normální, že spolu zůstali. „Od toho se přece lidé berou, aby byli spolu, ne?“ říká František.

Tak dlouhému soužití se říká svatba nebeská nebo někdy také korunovační. Nyní to však vypadá, že se důvodem k oslavám budou stávat už svatby dřevěné, to znamená pět let po uzavření sňatku, svatby cínové nebo taky růžové – deset let, porcelánové – dvacet let a někteří mimořádně vytrvalí zdatní jedinci možná oslaví svatby perlové – třicet let. Ale dál? No uvidíme, ale prognózy nejsou nijak veselé.

„Lidé se nyní často rozcházejí, i když se k sobě povahově hodí. To, co by dříve brali za běžnou neshodu, nyní považují za důvod k rozvodu. Rozvod je zkrátka snadnější než býval,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. Psycholožka Jiřina Prekopová dodává: „A divíte se? Vždyť tomu nahrává společenské klima. Generace žen, která se dostala do věku, kdy mají děti, samy od dětství slýchaly, že mají být samostatné, že žena muže vlastně nepotřebuje, že on ji blokuje a ona se nemůže samostatně rozvíjet. Tak teď jsme jen svědky následků tohoto trendu.“

Tak si na závěr trochu zafantazírujme. Je dost dobře možné, že událostí se časem stane už to, že spolu lidé vydrží v manželství třeba rok. Možná, že radnice budou zvát k oslavám svateb bavlněných – po roce, papírových – po dvou letech, kožených – po třech letech a květinových – po čtyřech letech. Že manželé prostě rok po svatbě přijdou na radnici, tam je budou čekat novináři a fotografové a budou se jich ptát: jak jste to spolu tak dlouho vydrželi?

vztahy a sex
Hodnocení:
(4.4 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Petr Burda
Jak jednou komentovala sestra: "Naši byli 60 let těsně před rozvodem." Rozdílné zájmy, temperament, denní režim... A jak řekla matka: "s dědkem se nedalo hádat. Já mu nadávala, on tiše seděl a kýval hlavou. A když už jsem neměla co říct, zeptal se třeba, jestli budeme ještě svítit, nebo se už půjde spát." To by byla asi nejdelší věta, co otec řekl. Ale splnili svůj slib: "...dokud nás smrt nerozdělí."
Dana Kolářová
Všem lidem hlavně zdraví.
judita lišková
Vloni v září jsme s manželem "slavili" 41 let soužití. To slavili je v uvozovkách, neb neslavíme to, že jsme spolu, přijde nám to normální. Zažili jsme mnohé...dobré i hodně zlé, ale překonali to - ve dvou, nikoliv každý sám. Docela mě pobavilo tvrzení v článku, že se nynější generace budou dožívat i devadesáti let a tudíž se mohou dočkat zlaté svatby. Ale vlastně si obsah článku sám odpovídá, že není tolik manželství, která přežijí tolik let...nehledě k tomu, že možnost dožití se vysokého věku těch, kteří jsou dnes mladší a mladí, není možné odhadovat...v současném světě, i přes své vymoženosti. Všechno se moc změnilo, hlavně vztahy mezi lidmi obecně..
Marie Foltýnová
V srpnu,jestli nepříjde nic,co by nám toto výročí pokazilo,budeme spolu s manželem 56 let.Neslavili jsme ani zlatou,ani žádnou svatbu,kromě té první,ale jsme rádi,že jsme na všechno dva.Máme i hezký vztah se svými dětmi a vnučkami.Rádi se setkáváme a všichni se radujeme z našeho 5měsíčního pravnoučka Śimonka.
Jana Šenbergerová
Svatby mě nikdy nebraly, spíše naopak. Nechtěla bych se vdát podruhé, přesto i podruhé chci se svým mužem zůstat až do konce. Ne proto, že bych to někde slíbila a podepsala, ale protože spolu chceme být. Na druhou stranu nevím, proč by měli spolu zůstávat lidé, kteří už spolu nechtějí být. Soužití by mělo být o společném růstu, ne o stagnaci, nebo v horším případě protivenství. Vydržet se dá leccos, jen v případě manželství v tom nevidím ani smysl, ani hrdinství. Ať spolu vydrží ti, kteří to tak chtějí, ale nemusí vydržet ti, kteří tím trpí.
Jitka Caklová
Naši rodiče měli svatbu v roce 1945. Co pamatuji tak celý život časně ráno spolu vstávali a večer spolu uléhali. Společně usedali ke stolu a společně šli k dílu a my s nimi. Nikdy jsme neslyšeli, že by se spolu hádali, neměli jsme auto ani televizi, nikdy jsme nebyli na dovolené. Vychovali čtyři děti, tři syny dobře, podle soudu zde na íčku se jim to u dcery moc nepovedlo :-). Tatínek nikdy nechodil do hospody, nebyli si nevěrní, alespoň o tom nevím, nikdy se spolu nehádali, nebo alespoň před námi ne. A přesto, že jsme měli v rodičích dobrý vzor, jsme všichni čtyři uzavřeli sňatek a prošli rozvodem. Tři roky před zlatou svatbou v r.1992 tatínek v nedožitých 78 letech zemřel, stižen těžkou alzheimerovou chorobou.
Karel Boháček
Pravdivý článek..
Věra Halátová
"Vyrostla generace sobců" A kdo tuto generaci vychoval, no přece generace předchozí. Ta generace sobců nechce nic předstírat. Mnozí starší lidé, kteří dnes slabí "zlatou svatbu", celý život se třeba hádali, manžel pil, nebo jeden z nich zahýbal, pak, ve stáří se zklidnili a "slaví zlatou svatbu". Za to, že to "vydrželi".
Alena Tollarová
To všechno je pravda. A navíc ještě manželství jaksi vyšlo z módy a dnes se spolu přátelí. Dřív se říkalo žijí na psí knížku a dneska je to normální. Já jsem ráda, že moji kluci požádali ty svoje holky o ruku a dovedla jsem je k oltáři. Je to zážitek k nezaplacení.
Karel Hyndrák
MUDr. Plzák jednou napsal:"Bude-li dostatek dobrých garsonek k bydlení, způsobí to zánik instituce manželství".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.