Ticho jako nedostatkové zboží

Děkuji za článek. Potěšil mě už jeho název. Hlukoplachá a světloplachá jsem snad celý život. Čichoplachá ne – čich mám blbý. Jani a Oldo, to musí být děsné. Mamince řadu let v uchu cvakalo. Když si člověk přiložil ucho na její, slyšel to. Jestli to má ještě, nevím; už si nestěžuje.

Když jsem se někam přestěhovávala, vždy jsem měla největší obavy ze zimy a z hluku v sousedství, což se někdy ukázalo jako opodstatněné a vyřešily to až pěnové ucpávky do uší. Ty si s sebou preventivně vozím i na dovolenou. Doma mám ticho a až na výjimky neslyším televizi ani rádio. Při návštěvě vánočních trhů v Letňanech mě z jednoho pavilonu doslova vyhnala neúměrně hlasitě zesílená hudba jakési skupiny. Když mi před lety od krční páteře hučelo ve vlnách v uchu a chodila jsem na infuze, tak tam byl se mnou asi 16letý mladík, který napůl ohluchl na nějakém megakoncertě. První, co ho zajímalo, bylo, kdy už bude OK, aby zase mohl jít. Doktorka mu tehdy vynadala, ať je rád, že ještě slyší. Nejvíc lituji miminka v kočárku a malé děti, které s sebou nezodpovědní rodiče tahají na megakoncerty pod širým nebem. To je velká nezodpovědnost.

Také jsem myslela, že na chalupě bude ticho. Ale není. Z jedné strany sekačka, z druhé řezání dřeva. Ráno v 5 hod kohout kokrhá, když jde doručovatelka tak každý pes u vrátek štěká!

Za mnou je ještě pár stavebníhc parcel a tak mám strach jakého soudeda dostaneme. Zatím to byli saOmí mladí lidé, ale ti jsou tiší. O 300m dák dostal majitel příznivce techna, tam hraje tato hudba celý den.To je pak pech !

Zjišťuju, že jsem čím dál víc světloplachý, zvukoplachý a dokonce čichoplachý! jestli to tak půjde dál, končím v klášteře. A soucítím s Janou, protože mi taky od mala šumí v uších. NIkdy neříkám hučí, ani ho "nenenávidím". Říkám tomu něžně šumění a v noci si říkám, že mě uspává. Snažím se najít si k němu kladný vztah, když už ho mám (jako na všechno ostatní v těle). Ale to jen na okraj...

Já měla loni v létě pocit, že jsem v ráji. Žádná auta, žádná muzika co řve uši, žádný supermarket přes ulici. Jenom ticho a to jsme prosím byli u Bechyně. To ticho bylo neuvěřitelné. Jen ptáci a šumění letního deště. Letos si to rozhodně zopakujeme.

Přestože hluk velmi špatně snáším, nosím si ho stále s sebou. Hučí mi v uších už 35 let. Od té doby není pro mě nikde tiché místo. A tam, kde ostatní ticho vnímají, trpím o to víc díky tomu svému hluku. Nevnímám ho jen v lese, kde je živé ticho, ale trpím v zasněženém lese, kde bývá naprosté ticho, pokud se tam zrovna netěží nebo nelyžuje. Kdo hluk nevnímá, je přesto ohrožen.