Vzpomínkou zpět do školní lavice – malé zamyšlení

5. 1. 2019

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 20.1.2019 23:07

Děkuji všem, kdo jste se mnou sdílel moji vzpomínku.

Dana Kolářová 11.1.2019 13:15

Fajn.

Zuzana Pivcová 5.1.2019 20:13

Hanko a ostatní, před několika lety jsme tu pokusně udělali několik tematických týdnů. Jedním z nich byla pochopitelně škola. Dost lidí včetně mě tu vzpomínalo na své kantory, ale takhle hezky asi ne. Jde o to, že já jsem takhle jednoznačně báječného kantora měla až dějepisáře Františka (článek"On byl můj kantor Ideál") na střední škole, a ten už byl projevem poněkud jiný než vaše vzpomínaná paní učitelka.

Věra Ježková 5.1.2019 20:12

Hezká vzpomínka. Já romantické vzpomínky na ZŠ nemám. Ale dobré na ruštinářku a třídního – češtináře a němčináře. Přísný učitel = dobrý učitel. Dali mi solidní základy pro studium jazyků na VŠ.

Dana Puchalská 5.1.2019 15:53

Kdyby bylo víc tak pěkných a milých vzpomínek na kantorky a kantory, kteří nás učili. Děkuju paní Hano.

Alena Vávrová 5.1.2019 15:01

Díky tomuto článku jsem si také vzpomněla. Věřím, že skoro každý měl jednu takovou učitelku, nebo učitele. Já jich měla víc, a zrovna také na jazyky. Nebyly pro svou přísnost tenkrát moc oblíbené, ale s jakým nasazením nás češtinu, ruštinu a jedna i tu nepovinnou francouzštinu učila, jsem dokázala ocenit až po letech.

Jana Šenbergerová 5.1.2019 14:04

Moc pěkná vzpomínka. Nestává se často, že by někdo takhle vzpomínal na školu a učitele.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá