Škoda z lásky: Jízdní kolo vylepšené volantem ze Škodovky

Krásný rodinný příběh , moc ráda jsem si přečetla.

Velmi originelní a osvěžující psaní a fotka krásně dokresluje, jak úžasně jste si to užívaly :))

Děkuji Vám všem ze srdce ještě jednou za milá a laskavá slova...

Milá Naděnko, ovdověla jsem v roce 2002 v 56 letech, právě jsem v té době získala starobní a i vdovský důchod - o autě jsem i chvíli uvažovala... Jezdívala jsem totiž v mládí starším autem po bočních cestách také bez řidičáku - jenže jsem si byla vědomá, že mám velikou rodinu a peněz je zapotřebí jinde. Ale stále jsem si řízení autíček užívala a to vždy na poutích, když jsem svoje děti a později i mnohá menší vnoučátka vozila na autodráze. A když jsem v minulosti potřebovala někam jet dál, tak mám 3 mladší bratry, kteří mne občas velmi ochotně svezli a když je zapotřebí tak i nyní - teď mám už i dospělé děti, dvě dospělá vnoučata, takže řidičů s auty je dost, ale já se snažím je moc neobtěžovat a nevyužívat...

Nikdy jsem kolo s volantem neviděla a tímto milým soutěžním příspěvkem jsem nadšená.

Maruško, Vaše články mi byly od počátku velmi blízké a od doby, co jsme se osobně poznaly v Praze, jsou mi ještě bližší. Děkuji za milé zážitky prožité s rodinou ♥

To je, Maruško, pro mě další potvrzení, jak báječná je a asi vždy byla vaše rodina. Řekla bych - životně radostná s tím, co má. Můj obdiv.

Maruško to vůbec nevadí, že ve hře není celá škodověnka. Naopak, je to hezký příběh plný radosti, včetně úsměvné fotografie. Mně se moc líbí.

Maruško, moc hezké počtení. Já jsem se dosud řídit nenaučila a asi to už zkoušet nebudu. To by to dopadlo. Kam by se hrabaly všechny horrory světa. Ale na kole jezdit umím. Sláva že článek přešel do veselého tónu. Díky.

Maruško, to nevadí, že jsi nedováděla s autem, kolo je taky dobrý a navíc, když je to s dětmi. Jen se trochu divím, že jsi si nepořídila něco, když jsi zůstala sama. Zvláště pak, když jsi měla řidičák. Ale napsala jsi to hezky. :-)