Slyším vzdychat stromy nejen o Vánocích
Ilustrační foto: pixabay.com

Slyším vzdychat stromy nejen o Vánocích

17. 12. 2018

Úvodní moto: „Mějme stromy v úctě - každým svým dechem očišťují a obohacují náš svět.“ Otto F. Babler.

Blíží se oslavy Vánoc a zákoutími parků nebo lesních porostů se pohybují bytosti, chamtivě rvoucí větve borovic, smrků, jedlí a vůbec vše zelené, co by mohlo v jejich představách naplnit poezii vánočních svátků, a je jim zcela jedno, že je to kradené. Jsou jedinci, kteří vylezou do výšky mnoha metrů a za brzkého zimního rána podříznou horní část vzrostlé jedle. Jsem svědkem nářku jedné z nich. Musela jsem odejít z bytu ve čtyři hodiny ráno. Procházím vždy kolem dvou jehličnanů a to ráno jeden z nich naříkal. Po návratu domů jsem si na ranní vjem vzpomněla a viděla jsem vznešenou jedli zmrzačenou, bez vrcholu. Žalující torzo. Stromy mají své duše, sténají, když je ničíme a přes veškerá příkoří, která na nich pácháme, stále nabízejí magické schopnosti, léčivou sílu a pomoc navzdory naší ignoranci. 

Dovolte mi vrátit se do souznění se stromy v době, kdy jsem byla osmiletá holčička. Po desítkách let cítím vůni pryskyřice při ranních procházkách jehličnatým lesem v bezprostřední blízkostí sanatoria v Jeseníkách. Byla ranní mlha, vše tak nádherně vonělo pryskyřicí, která dobrovolně vytékala z ranek ve stromech, jakoby chtěla pomoci svojí léčivou vůní nemocným dětem. Vše zde bylo v souladu se zákony přírody.

Matka Příroda byla vždy laskavá. Nabídla slzy myrhovníku, který vytékal štěrbinami v kůře a na vzduchu tvrdnul ve zlatohnědé slzičky vonné pryskyřice myrhy. Její mast pomáhala Kristovi při tišení smrtelných ran. Byla ceněna více než zlato a je to dar, který strom dává člověku dobrovolně. Wikipedie uvádí stromy na řeckém ostrově Chíos, lentišky, ronící po naříznutí léčivou pryskyřici – mastichu. Ve starověku byla stejně ceněná jako kadidlo či myrha. Největším mučedníkem mezi stromy je z mého pohledu kaučukovník. Nedává své slzy z řezných ran dobrovolně, ale jeho´šťávy jsou zatím pro člověka důležité. Sběr březové mízy může být pro strom rizikem a proto je v řadě evropských zemí včetně České republiky zakázán. Když jsem na fotografiích viděla různé mučící odběrové nástroje zaražené do stromů, cítila jsem bolest a bylo mi smutno. Možná se jednou naleznou jiné způsoby získávání vzácné životadárné tekutiny stromů. 

Závěrem citát spisovatele a milovníka přírody Johna Muira: Pokud pohneme jedinou věcí v přírodě, zjistíme, že je propojena s celým zbytkem světa.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Naléhavé zamyšlení...
Věra Ježková
Jano, krásně napsané. Vždy, když v televizi vidím, jak někde zbytečně pokáceli stromy, trpím.
Marie Doušová
Krásný článek,který se četl jedním dechem. Mám ráda moc stromy a vzpomínám ,vždy na moji babičku ,která každý rok o vánočních svátcích nás děvčata brala do zahrady ,kde jsme dávaly kosti ke stromům a objímaly jsme s babičkou každý strom. I dnes kde mám malou zahrádku mám jehličnaté stromy, které jsou jak v létě ,tak v zimě krásné a voňavé.
ivana kosťunová
Jano-nemám slov, a to se mi stává málokdy. Opravdu se k přírodě( nejen ke stromům ) chováme majetnicky, neurvale, necitlivě. A neuvědomujeme si, že i my jsme součástí přírody, takže vlastně postupně ničíme i sami sebe.
Zuzana Pivcová
Je to krásný článek, i když z něj bolí srdce. Už naše maminka trpěla kvůli stromům, které pokáceli v parku u nás v Lomnici nad Popelkou. To jsem zažila i já o několik desetiletí později při rekultivaci parku před pražskou Invalidovnou. Nejhorší pocit jsem měla asi před 30 lety v NDR, kde jsme se dostali do tzv. Honeckerova revíru, veřejností nenavštěvované přírodní oblasti u Berlína. Tam jsem zažila kilometry nařezaných stromů po celé délce kmenů, někde už byly jizvy zacelené, jinde stále ještě vytékala míza, nevím, na co se takto těžila, ale pohled to byl hrozný.
Dana Puchalská
Ano vážíme si přírody opravdu málo. Mám ráda stromy a když vidím, co dokáží některé skupiny lidí s tohle krásou udělat, je mi to líto. Jo mamon je modla a je to smutná realita dnešních dní. Článek je hezký a fotky krásné. Děkuji.
Hana Nováková
Pani Jano, moc krásné psaní a připojená fota, působí blohodárně na duší v této době, kdy jde jen a především o moc a peníze. Ale z přírody jsme vyšli a do ní se zase budeme vracet a měla by tu být i pro naše děti a to bychom si měli všichni na této krásné planetě uvědomit, Měli!!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.