Těžký život psů
Ilustrační foto: pixabay.com

Těžký život psů

8. 12. 2018

Být psem nyní musí být těžké. Klademe na ně čím dál větší nároky. Chceme, aby se s námi mazlili, aby strpěli, že je děti tahají za ocásky, aby se s námi nechávali fotit. Bereme je za rovnocenné partnery a zle je, pokud pes dá najevo, že je pes. Vztah lidí a psů totiž nikdy nebyl tak komplikovaný jako nyní.

Dříve bylo postavení psů ve společnosti dáno mnohem jasněji. Měli hlídat. Nebo pomáhat lidem při lovu a při práci. Určitá část jich byla vyšlechtěna, aby byli domácími mazlíky. Jenže nyní se tyto rozdíly stírají.

Není málo případů, kdy si lidé pořídí do domácnosti ohaře a pak se diví, že jim uteče ihned, když otevřou dveře. Jenže ohař potřebuje běhat, byl k tomu vyšlechtěn. Nebo si lidé pořídí psa některé z rasy vytvořených k hlídání objektů a pak se diví, že mu pokousal dítě. „Vždyť Žofinka byla vždycky hodná, nevíme, co to do ní vjelo,“ říkají. Jenže Žofinka prostě reagovala na to, že se v jejím bytě najednou objevil cizí vetřelec. Vnouče jejich majitelů, které bydlí na druhém konci země a objevuje se u nich málokdy. Když dítě vběhlo do pokoje a mávalo rukama, Žofinka to vyhodnotila jako útok vetřelce a po dítěti vyjela. Takových případů se každý rok objeví několik a vždy to ve společnosti vzbudí vášnivé diskuse.

Před časem kříženec připomínající argentinskou dogu v Přerově kousl roční dítě tak, že na následky zranění zemřelo. Strašný případ vzbudil obrovské emoce. Někteří lidé se psa zastávali, říkali, že mu dítě určitě ublížilo. Jiní volali po jeho utracení a tvrdili, že se ho už dříve báli. Je to ukázka toho, že mnozí lidé přestali psy považovat za psy, respektovat to, co je jim přirozené.

„Nikdy by lidé neměli nechávat malé dítě se psem o samotě. Nikdy, i když jde o psa vycvičeného, poslušného,“ upozorňuje kynoložka Magdalena Bahnik Šimečková, která vede školu pro psy. „Když si lidé kupují domácí spotřebič, třeba ledničku, jsou schopni dlouho a pečlivě zkoumat jaké má parametry. Když chtějí psa, podívají se do atlasu, vyberou toho, který se jim líbí, ale nezjišťují si pečlivě k čemu byl původně vyšlechtěn, v jakém prostředí  by měl žít,“ říká Jiřina Volšická, lektorka canisterapie a rozhodčí při testech asistenčních psů. A dodává: „Nikdy bych nenechala roční dítě se psem, i kdyby byl perfektně vychovaný a znala bych ho. Nechat psa a malé dítě o samotě je nezodpovědnost.“

Jenže mnoho lidí zapomnělo na to, že pes není člověk. „Naše rodina měla celý život psy a velmi jsme je milovali. Měli svůj kotec, táta s nimi cvičil, chodil do lesa. Máma  jim vyvařovala kvalitní jídla. Ale byli to psi. Měli své kotce, boudy, svůj výběh. A my děti jsme věděly, že tam lézt nemáme. Jako klukovi by mě nikdy nenapadlo vlézt k psovi do boudy, vzít si ho do postele, nějak ho tahat a podobně,“ vypráví pětasedmdesátiletý Josef, který vyrůstal na vesnici. Nyní nechápe způsob, jaký se psem žijí jeho vnoučata. „Mají bulteriéra. Je prý hodný. No je, je milý a mazlivý. Moji vnuci ve věku pět a sedm let jsou s ním běžně sami doma. Ten pes se vyvaluje v jejich postelích, oni po něm lezou, tahají ho za ocas. Snacha je s ním pořád fotí. To psisko jim běžně bere jídlo z talířů a oni se  tomu všichni smějí. Mi to normální nepřipadá, ten pes musí být zmatený. Pes je smečkové zvíře a ten jejich své místo ve smečce nemá jasně vymezeno. Když jim říkám, že to může skončit malérem, smějí se mi, že maluju čerta za zeď, že ten jejich bulteriér je hodný,“ vysvětluje.  

Většina lidí nyní tvrdí, že jejich pes je hodný. Přestalo být běžné mít ze psa respekt, bát se ho. K dítěti běží v parku statný německý ovčák a jeho majitel říká: nebojte se, nic neudělá, je hodný. Může být. Ale nikdo nikdy neví, co psu bleskne hlavou. Odborníci na cvičení psů tvrdí, že pes je vždy odrazem svého pána. Tedy, že vždy záleží na tom, co člověk ze svého psa udělá. Přesněji, že neexistuje hodný a zlý pes.

„Za to, jak se pes chová, může vždy člověk,“ tvrdí Jiřina Volšická. Samozřejmě má však každé plemeno k něčemu jiné předpoklady a je na člověku, aby to respektoval. Jestliže jde o plemeno vyšlechtěné k hlídání objektů, člověk prostě musí počítat s tím, že jestliže do jeho zahrady vejde někdo cizí, pes zbystří a má tendenci ho zahnat, zastavit, no třeba i pokousat. Jenže, když to udělá, velmi často se nyní setká s nepochopením. Lidé se diví: Jak je to možné, že ten nás mazlík, který s námi sedí u stolu a spí najednou po někom vyjel?

„Někdy si říkám, že v poslední době klademe na psy čím dál větší nároky. Myslíme si, že by měli snášet a trpět to, co my považujeme za správné. Ale proč by měli psi něco snášet, natož trpět. Když se pes necítí komfortně, jak nám to má říct?“ říká Magdalena Bahnik Šimečková.

Zkrátka, libujeme si v tom, že si se psy stále více rozumíme, že se čím dál více přizpůsobují našemu životnímu stylu. „Vždyť on už je člověk,“ říkáme mnohdy se smíchem o svém psu. Otázka je, jestli tím děláme dobře jemu nebo především sobě.

pes
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Hrušková
Rozhodně je dobré psa učit a cvičit alespoň jako prevenci podobných situací. Pokud byste se zajímali o nějaká cvičiště ve vašem okolí, koukněte na vernypes.cz, tam naleznete podle krajů ČR kromě cvičišť, také hotely, psí salóny atd.
Alena Gebauerová
Množí se případy napadení psy a tvrdím, že za to může majitel. jeho povinností je psa vychovat a starat se o něj a musí vědět, jaký ten pes je, každý je jiný, já mám čtvrtého a zároveň prvního, který by neublížil ani moušek, jak se říká, dětem dovolí všechno. Klidně bych ho nechala s dítětem, samotného kdybych nějaké měla, naopak u toho předchohího bych si dávala setsakra bacha jen při hře s dítětem. A vychováala sjem všechny psy stejně. Ale bohužel mezi nái je polno lidí, zejména mladých, kteří si svým psem léčí komplex nebo zvyšují ego. Setkala sjem se s klukem, který když vidí jiného psa, říká mu trhej. A s dalším, kterého nutí vyskakovat na stro a trhat větve. Už na sídlišti zničili dva stromy.
Zdena Šeborová
Bydlím třetí rok ve svém domku v menší vsi. Čekáme na zavedení vodovodu. Kvůli nedostatku pitné vody jezdím s vozíčkem pravidelně pro vodu o pár domků nade mnou. V sobotu jsem jela s vodou z kopce dolů a když jsem míjela zahradu, ve které mají celkem tři psy, ten největší kanárská doga se zuřivým štěkotem, vyběhla ze špatně zabezpečených vrátek a vrhla se na mne zezadu. Vše se odehrálo velmi rychle. Držela jsem vozík s vodou, ten mě táhl dolů. Doga mě roztrhla bundu a pak ještě kalhoty a škrábla mě zubem do hýždě. S majitelem psa jsem strávila dvě hodiny na pohotovosti v nemocnici. A taky moc hodní psi, hrají si s dětmi, děti k nim chodí na návštěvy. Pes s nimi jezdí na dovolenou k moři. Psů se nebojím. V současnosti psa nemám, ale měli jsme psa s malými přestávkami vždy. Na cizí psy nesahám, nedráždím je a ani nenavazuji oční kontakt. Mohu vám však říci, že když se za vámi řítí rozzuřené monstrum, není to moc příjemný zážitek. Je v takovém okamžiku velmi těžké zůstat v klidu a nepropadnout panice a strachu. Nedovedu si představit, co se mohlo stát, kdyby na mém místě bylo dítě. Souhlasím s tím, že pes je šelma, která může v rámci ochrany území nebo vlastní rodiny (smečky) být cizincům nebezpečná.
Hana Rypáčková
Nejsem chovatelka psů. Trochu se mi příčí připouštění feny každou periodou hárání. Ale asi to tak v přírodě je nomální, že si při tom týdnu něco užene. Pes je opravdu smečkové zvíře a prvního pudla jsme měli , když nejmladšímu dítěti bylo šest. Už se o něj uměl postarat a byl nad ním ve smečce. Pes byl šťastný, obíhal nás při procházkách a naběhal víc kilometrů než my ušli. Venda, pes už pro seniory , když manžel umřel , velmi trpěl. Běhal za každým chlapem a očuchával ho. Dělá to dodnes, přilnul k mému kamarádovi, který ho občas venčí. Když se rozcházíme, neví ke komu se přidat ...Tak dvojice je pro psa malá smečka, ale jednotlivec asi žádná. Pak se z něj stává mazlíček. Vendík se dožaduje mazlení, upozorňuje packou, že ho mám drbat a hladit. Jak stárne, i na mne si dovoluje, když ho stříhám, češu a něco se mu nelíbí, nelibostí vrčí. Na bolestivé úkony už musí mít náhubek. Prostě mu nevěřím a nemohl by za to. Je to šelma.
Zdenka Jírová
Za chování psa vždy může jeho pán. Pes je smečkové zvíře , ale málokdo z" chovatelů"ví, co to znamená a jak se má k psovi chovat. Chodím na procházky u nás do parku, kde je stále hodně lidí se jejich psy. Velmi často vidím,že se lidé chovají nevhodně, zbytečně na psy křičí, protože pes se zachoval " po psovsku".
Eva Mužíková
Můj skvělý Bertík, který byl zdánlivě bezproblémový, když jsme byli pozváni provést ukázky jeho dovednosti do MŠ, měl vždy, když přicházel do styku s dětmi, navlečený náhubek. Nikdy jsem mu v tomto případě nevěřila, cítila jsem velkou zodpovědnost. Příští týden jsme pozváni učiteli z jedné školy, abychom si k nim přišli pro výsledek jejich sbírky pro útulek. Požadavek je, vzít sebou několik útuláčků, aby se s nimi mohly děti pomazlit. Tak pod tohle se já " nepodepíši ", to je nerozumné. Stačí, když by pes některé dítě třeba jen škrábnul a bylo by zaděláno na problém. Nehledě k tomu, že pejci by tím pobytem v nezvyklém prostředí a chůzí na pro ně kluzké podlaze byli vystresováni. Doufám, že tento argument učitelé uznají jako rozumný.
Naděžda Špásová
S tím, co je tu napsané souhlasím. Pes je zvíře a může mi každý tvrdit, že je hodný, tak tomu nebudu věřit. Ano, je hrozné, když pes pokouše dítě, nebo dospělé, ale taky tvrdím, že je to vína člověka a hlavně lidská hloupost. Máme dva malé pejsky a přesto nenechám cizí lidi na ně sahat.
Věra Ježková
Výborný článek. Pes je zvíře a ne hračka. A za to, jak se chová, může skutečně člověk. Můj někdejší přítel si vzal z útulku podvraťáčka. A nenaučil ho ani základním povelům. Říkal, že čeká, až Filípek dostane rozum. Kamarádka se zeptala: Od koho?
Dana Puchalská
Ano souhlasím jak s Evou tak i s Jitkou. Pes je pes a ne tajtrlik pro pošahané lidi, co si hrají např. na Paris Hilton.
Jitka Hašková
Správný článek. Někdy jsou ovšem blázniví rodiče. Kdysi. když jsme měli psa (kříženec kolie s ovčákem-fena) jsem ji venčila na Červeném vrchu s ostatními psáři a najednou přišla maminka asi s dvouletou holčičkou a postavila ji přímo doprostřed mezi hrající si psy. Já jsem v ní poznala kolegyni z práce a hned jsem ji vyhubovala, že to nesmí dělat. Strčit malé dítě mezi 4 psy, kteří si hrají a ona je nezná a odůvodňovat to tím, že chce, aby se dítě seznamovalo se psy. Psi naštěstí dítěti nic neudělali.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.