Škoda z lásky: Se Škodovkou 1203 vesele i vážně
Ilustrační foto: smucler.cz

Škoda z lásky: Se Škodovkou 1203 vesele i vážně

7. 12. 2018

Ačkoliv jsme Škodovku nikdy nevlastnili, užila jsem si s ní hodně příhod. 

Po mateřské dovolené jsem nastoupila jako laborantka na Okresní hygienickou stanici na odbor hygieny ovzduší a vody. Práce to byla zajímavá a hlavně velmi různorodá. Pracovala jsem nejen v laboratoří, ale i v terénu. Měla jsem k dispozici auto s řidičem. To auto, jak asi tušíte, byla Škoda 1203 - sanitka. Jezdili jsme po okrese buď odebírat vzorky vody jak ze studní, kterých bylo v okrese dost, tak i vzorky ovzduší a prašnosti (spadu). Odebírat vodu ze studní v zimě nebyl žádný med. Nejprve jsme museli sehnat horkou vodu a tou "zalít" čerpadlo, aby rozmrzlo. Horkou vodu jsme si museli vyprosit od hodných sousedů ve vsi. V létě se zase odebíraly vzorky z koupališt i z rybníků, kam se také lidi chodili koupat.  Tam jsem zase musela  odebrat vodu několik metrů od břehu, a to buď v loďce provozovatele, když tam byl, nebo si vzít plavky a doplavat tam. S tím bylo dost legrace, zvlášť, když byla studená voda. Vzorky ovzduší se odebiraly na vytýčených místech nebo na objednávku v bytech nebo byly součástí kolaudace domů typu Okal. To jsme s sebou vozili celé složité a těžké aparatury, které jsme občas tahali do několika pater . 

Při svých cestách jsme zažili i napínavé situace díky naší Škodověnce. Sanitky byly neustále v provozu, tak se každou chvíli porouchalo něco jiného a řidič to musel řešit na místě, často někde v polích. Vzpomínám, že jednou v zimě nám praskla nádrž na vodu, tak jsme ji  museli zhruba každých 5 km dolívat. Nezbylo, než zvonit u dveří domků v okolí a prosit o vodu. V jedné chvíli musela stačit i voda z polozamrzlého potoka, abychom sanitku nezavařili a dojeli.  Vystřídala jsem řadu řidičů i sanitek, ale vždy to byla Škoda 1203. Řidiči byli nejrůznějších povah, jak to bývá, Někteří byli veselí a zásobovali mě cestou sérií anekdot a veselými příhodami, někteří byli dobromyslní bručouni a někteří i cholerici. Nakonec jsme si na sebe zvykli a naše společné cesty byly příjemné. Jednou v zimě jsme jeli z měření, byl konec směny a jeli jsme kolem nové obory, kde byla jelení zvěř a divoká prasátka. Obora byla  hodně navštěvovaná hlavně rodiči s dětmi. Já tam ještě nebyla, tak se řidič nabídl, že se tam na chvíli stavíme. Odbočil  z hlavní na polňačku. Byla zapadána čerstvým sněhem a krajnice nebyla vidět. Při zaparkování sjel do škarpy u silnice a nemohl ven.Nebylo zbytí, šli jsme hledat pomoc. Naštěstí v nedaleké hájovně měli nějaké silné auto a vytáhli nás. Moc jsme jim děkovali. 

Jezdila jsem i na dálkové služební cesty až na Moravu (od nás cca 350 km). Poprvé jsem dostala jiného řidiče i s novým autem  - Volhou. Jelo se mnohem pohodlněji než v sanitce a jelo se příjemně. Řidič byl znalý cesty, přijeli jsme na místo před polednem, a než nám naložili přístroje, pro které jsme jeli, mohli jsme i v klidu poobědvat. Doma jsme byli asi v 18 hodin. Asi po půl roce jsem zase jela s přístroji k povinné prohlídce, ale to už jsem jela s jiným řidičem a jen v sanitě. Pan řidíč ale nebyl moc zkušený, nechtěl jet přes Prahu, že to nezná, a na zpáteční cestě jsme zabloudili, zajeli si asi 100 km a domů jsem se dostala až ve 22 hodin úplně zmožená nepohodlným cestováním. Doma už si dělali starosti, co je s mámou. 

Přes všechny nepohody ale na svou práci ráda vzpomínám, pracovala jsem tam 38 let.  

Soutěž: Škoda z lásky
Hodnocení:
(4.9 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Krásné vzpomínky. Díky.
Olga Štolbová
Dvanáctsettrojka byla moje služební auto jedenáct let, rozvážela jsem po Praze droždí. Nejhorší to s ní bylo v zimě. Tehdy měla jen celoroční pneu a mnoho pražských křižovatek se semafory bylo do kopce. Mnohokrát jsem se nerozjela. Občas mě roztlačovali i esenbáci, a to se okolojdoucím zvláště líbilo. ♥
Naděžda Špásová
Tak tímhle jsem kdysi taky občas jela. :-)
Alena Vávrová
Jéjda, tak na to jsem čekala, jestli zde také někdo zmíní Š1203! Také jsem se jí, jako služebním vozidlem, v jednom období života něco najezdila.
Eva Mužíková
Naší Š 1203 jsme využili i my do dna. Vozili jsme v ní i dlouhé silné trám na stavbu. Mnohokrát se nám Škodověnka se několikrát málem postavila na zadní, jak jí trámy koukající ven převažovaly.. Díky za příběh.
Dana Puchalská
Moc hezká vzpomínka. Ano Š 1203 bylo auto, na které málo kdo zapomene. Jak v dobrém tak i ve zlém. Děkuji Zdeni.
Zuzana Pivcová
Trochu se mi vybavil Kachyňův film Sestřičky. Já vím, to bylo v 50. letech a situace ještě daleko horší, ale i tak jste asi měli občas dost nervy. Díky za hezké vyprávění.
Hana Rypáčková
Taky jsem si užila s 1203 své na služebních cestách i do NDR po F"urerově silnici , drn, drn, drn . Na Šumavě jsme před kopcem i slézali a zatěžovali zadní nárazník, aby kopec byl zdolán.Hezké vzpomínky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%