Moje nezapomenutelné Vánoce

Vidím, že nás takto radostně "potrefených" bylo víc. Vánoce jsem trávila v porodnici, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem věděla, že se nejen vrátím domů, ale dokonce i s vymodleným dítětem.

Jitko, tohle se opravdu zapomenout nedá :-)

Nedá Jituško a pod tvůj krásný článek mohu přidat v komentáři, že i u Vávrů bylo před 48 lety pod stromečkem v koši na prádlo miminko. Dcerka se narodila 18.12., málem nás nepustili z porodnice domů, ale já si to vydupala. Sněhu bylo po pás, rampouchy po kolena, muž musel proházet snad kilometr cesty k silnici, bydleli jsme na samotě a k nám se pluhem neprotahovalo...

Na takové vánoce se určitě zapomenout nedá! Pod stromečkem - smrčkem, kluk jako buk! Taky jsme jednou nějak prošvihli koupi stromečku, kluci byli malí a bydleli jsme v Litoměřicích a kupodivu byl i sníh. Muž tenkrát odjel naším trabantem na lov a vážně se vrátil s krásnou borovičkou. Ale měla jsem tehdá strach, fakt. A tu ztrátu snad les u Hrdel ani nepoznal a už je to promlčené :)

nádherný, vytoužený, živý, brečící vánoční dárek, to je ten dárek dárků na celý život. Jistě bylo radosti i po vánocích dost a dost...