Mikuláš, pusinky a chlebíček

Vždy jsem chtěla ochutnat bonbóny fialky. Nevím proč. Asi ten název. Pak jsem si je jako větší koupila a vůbec mi nechutnaly. Ale vonělo to náramně.

Hezký večer, vždy jsme se těšili, Mikuláš většinou za oknem nechal burské oříšky, nějaké ovoce, sem tam něco z čokolády, a vždy perníkového čerta i Mikuláše, třeba i pastelky a omalovánky.U babičky a dědy nechybělo uhlí, brambory nebo řepa, tak nějak pro výstrahu, aby jsme nezlobili.Svatojánský chlebíček jednou koupil tatínek, jako svou vzpomínku na dětství, byl zklamanější než my, byl betonový... Na půlměsíce želé a hady vzpomínám ráda, u hadů jsem vždy první snědla hlavu, abych se na ní nemusela koukat, kokosové suky byly taky oblíbené a pamatuji, že se prodávala tato hmota i na váhu.

Se svatojánským chlebíčkem jsem se setkala po letech při svém zájezdu na Kypr, když jsme jeli na výlet do pohoří Troodos. Ukazovala nám to průvodkyně, ale byly to opravdu tehdy zelené lusky. Ani jsme nezkoušeli je utrhnout.

Na svatojánský chlebíček se pamatuji velmi dobře, moc mi chutnal. Jen si nedovedu představit, že by se jeho semena dala jíst. Byla velmi tvrdá. Ve wikipedii jsem k tomu našla toto: "Semena se ve Středomoří v minulosti používala jako závaží. Z hmotnosti semen tohoto stromu byla odvozena jednotka hmotnosti, v níž se udává hmotnost drahých kamenů, klíčová pro jejich ocenění. Důvodem je skutečnost, že velikost a váha těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti světa jsou běžně dostupná. Semena dostala v arabštině jméno "kharrub", v řečtině "kerátion", z čehož vznikl i český název „karát“.[5] Tento systém byl posléze standardizován a 1 karát byl definován jako 0,2 gramu."

Ivanko, ano. Oboje jsem milovala. Pendrek se po letech objevil.